se zatajeným dechem
čekám
až kyslík mi dojde
nebo mi dojde
že svět mizise zatajeným dechem čekám
a doufám
že umřu
a ty se ptáš pročnedokážeš představit si
že všechny ty věci
už nedávaj smyslbez pomoci bližnému svému
protože dávno zmizel smysl
a moje mysl
mě přeceňuje
když mě odměňuje za žitípřeceňují mě i ostatní
prý že to zvládnu
ale já ne
já nevládnunezvládnu to
protože přehnuto
bylo tělo papíru
jenž na míru
určuje osudněkdo zmačkal můj život
vyhodil ho do koše
a ptá se tiše
proč je to bez rozkoše
bez radostibyl by to určitě propadák
a proto jdu si pro padák
abych skočila z mostu
ČTEŠ
vznícení
Poetryseschlé listí sirky v ruce oheň už mě požírá černý plamen svírá duše nikdo už ho nevnímá další básnická sbírka...