nevinná duše, krásná dívka
prochází tudy, prohlédni z blízka
si její tvář, než stane se nezvěstnou
šaty bílé má, však není nevěstouokolo bídáci, lidí co trpí
všichni ti, co blíží se smrti
a ona v podpatcích šlape uličkou
přála by si být zase maličkouani krev ty šaty neušpiní
i když okolo jsou všichni vinní
vytéká odevšad ta rudá krása
pro dívku je on jediná spásav bílých šatech a rukách od krve
táhne rudý cár, nikoli poprvé
dívej, jak z bezmoci vytváří září
s korunkou na hlavě a úsměvem v tvářia slzami na duši...
ČTEŠ
vznícení
Poesíaseschlé listí sirky v ruce oheň už mě požírá černý plamen svírá duše nikdo už ho nevnímá další básnická sbírka...