víš, občas vzpomínám
na ty chvíle v dětství
kdy byla jsem jen jásmála jsem se stínu
neházela vinu
na sebe 'ni na tebe
a sledovala nebevzpomínej se mnou
na ty chvilky
odřeninky
kdy plakali jsmekvůli malým motýlům
všem těm božským dílůma slzy byli bez studu
vyplašili obludu
co schovala se pod postela spojovali momenty
kdy byli jsme jen já a ty
a taky naše máma
nebo tátanebo teta, babička
dýchej, je to chviličkasvět je stejný
to mysl se změnilatak pojď sem honem
běhat dole v trávě
smát se všem těm tvorům
a taky naší máměa brečet kvůli kostrám
malých mrtvých labutí
co už se nevzbudí
ČTEŠ
vznícení
Poetryseschlé listí sirky v ruce oheň už mě požírá černý plamen svírá duše nikdo už ho nevnímá další básnická sbírka...