to ty řetězy mě jistí
to ony drží moji touhu
a okolo mě lidi piští
prý na tváři mám šmouhu
šmouhu od krve
roztržené záměry
monstrum ve mě řve
hloupé jsou ty pověry
vnitřnosti na kusy
za ženu vemu si
samu sebe přece
až budu zpívat řece
stále v těch svých řetězech
však nech to být, už žádný spěch
znavená klečím na podlaze
snaha, nač? všechno pokaze
na moje tělo míří vaše slova
poslouchám vás stále, znova a znova
tělo mé je ztělesnění lidstva
zjistíte pravdu, až přijde pitva
ubližuji vám i sobě
ve zvláštní podobě
vaše monstra ve mě žijí
jste důvodem, proč krev piji
přestaňte už na mě křičet, ničíte tím sebe
když tu nikdo není, už jen chlad mě zebe
ČTEŠ
vznícení
Poesíaseschlé listí sirky v ruce oheň už mě požírá černý plamen svírá duše nikdo už ho nevnímá další básnická sbírka...
