vznícení

zánik v pojetí

pálí a bolí mě oči
jako by snad utéct chtěli
jako by ani nevěděli
že jsem jejich žaláří
že zůstanou na tváři
asi už napořád

stejně jako jizvy
co lezou mi po kůži
hledají nirvánu
a to není v plánu

ale koho to zajímá
když duše najímá
si novou krev
na odvedení
té špinavé práce
když zrádce
upijí mi vědomí

a zase bezcenná
ležím zničená
zbarvená do modra
na zemi z oblohy
víš, že dle předlohy
je každý andělem
a proto naserem
boha svým kvílením

důkazem
že křídla
dávno nemáme
že teď jsme
mořské panny
co odhánějí pány
od úmrtí z ledu

v té vodě je chlór
a proto pálí oči
zůstávám stát

dokud nesvede
mou mokrou duši
siréna svým zpěvem
svým marným oděvem

pak uvádáme v domnění
že budem spolu zpívat
dokud ona nesvede
mě za vlasy
přes časy
co mě ničily

a pak spolu kroužíme
okolo života
a ten pak částečně
a celkově uniká
a čistě proniká
do jiných světů

nashle v příštím střetu

.
život občas bolí, ale od toho tu přece jsme.