sedíme v objeti
do tvého ramene pláču
není to dojetí
je to líbání sráčů
chceš mě utěšit tím
že lidi se nemění
ale tím toto příšerné sezení
děláš ještě horší
co já? taky furt stejný?
stále jen všem zklamáním?
stále vše strach mi nahání?
co já? taky neměnný?
tak to ztrácím naději
víš, lidi jsou neměnní
zůstanou stejní
a proto já
zůstanu sám
ČTEŠ
vznícení
Poetryseschlé listí sirky v ruce oheň už mě požírá černý plamen svírá duše nikdo už ho nevnímá další básnická sbírka...
