Všechno nebo Nic

13. kapitola

POV: Emma

"Samy to udělat nemůžeme," okřikne mě tiše moje kamarádka a nacpe si hned do úst rýžovou kaši.

"Nejsem blbá, takže jsem ti toho vědoma," protočím očima. 

"Takže?" zeptá se mě.

"Myslím, že bych měla v mysli někoho, kdo by do toho s náma šel," uculím se trochu ďábelsky. 

"Kdo?" podívá se na mě Mel se zmateností v obličeji.

"Ti cápci, co jsme je potkali u toho svázanýho kluka. Víš koho myslím? Blonďák a ten tmavovlasej kudrnatej...eeeh...Dalinej? Davinel?"

"Daniel, byl to Daniel," řekne mi tichounce.

"No přesně toho jsem myslela."

"Ale když jim to řekneme a oni nás nahlásí..." zakňučí moje kamarádka vyděšeně.

"Nenahlásí," zavrtím hlavou rozhodně. Z těch kluků jsem měla sakra dobrej pocit. 

" A ty myslíš, že by do toho šli?"

"Za zkoušku nic nedáme," pokrčím rameny a porozhlédnu se po jídelně. Snažím se najít, kde ti dva sedí. Zahlédnu kudrnaté vlasy a snědou chlapeckou tvář a kývnu k němu hlavou. Mel se na mě zvláštně koukne. "Co je?" zeptám se zmateně. 

"Em, to není Daniel," zavrtí hlavou.

"Ne?" zvednu obočí a pak si kluka blíže prohlédnu. Mel měla pravdu. Je Danielovi ovšem hrozně podobnej. Mají stejný rysy a já jsem si jistá, že jsem ho někde viděla. 
No jasně.
Viděla.
To je ten kluk z kuchyně. 

"Daniel je támhle," kývne ke stolu u dveří. "Ale Martina tam nevidím," přihmouří oči.

"Kdo je Martin?"

"Ten blonďák," protočí Mel očima se smíchem.

"Kámo, na mě musíš pomalu. Víš jak to mám se jménama," protočím očima. "Jdeme," zavelím a postavím se. 

"Kam jako?"

"Za ním," chytnu jí za ruku a táhnu ji ke stolu, kde sedí Daniel. "Zdravíčko," usměju se potutelně a sednu si před něho a podepřu si bradu. 

Těká očima mezi mnou a Melissou. "Potřebujete něco?"

"Vlastně tak trochu," řeknu a podívám se na Mel, která postává vedle stolu a žmoulá si prsty. 

"Tak trochu?" zvedne své husté obočí až se mu na čele vytvoří pár vrásek. 

"Hele, dneska až odbije osmá se sejdeme třeba...u toho tvýho svázanýho kamaráda?" 

"Jmenuje se Theodor," řekne přes zaťaté zuby. "A v osm už mám sraz jinde," řekne a dá si do pusy plnou lžíci kaše. 

"Rande?" ušklíbnu se. I když bych se tomu nedivila. Daniel byl dost atraktivní, to musím uznat. 

"Ne. A i kdyby bylo, tak co tě to zajímá?" povzdechne si. Zdá se mi, že mě má plné zuby, ale nechce být zlej. Možná to spíš ani neumí.

"Hele, je to hrozně důležitý, chápeš?" nakloním se k němu a říkám mu to, jako kdyby v tom bylo nějaké tajemství. i když ono to tajemství je. "Vem si klidně toho svýho nočního společníka sebou, ale ukaž se tam, sakra."

"U Theodora se setkat nemůžeme," řekne a znovu si s klidem vloží do úst rýžovou kaši. "V osm u popelnic, ty jsou praktičtější," pousměje se trochu a tikne očima k Mel, která se celou dobu neřekla ani hlásku. 

"To máš pravdu, tam to bude lepší," přikývne Mel.

"Fajn. Domluveno," usměju se vítězně. "V osm tam." S těmito slovy se zvednu a odejdeme zpět ke svým tácům. 

Oběd už je u konce. Proběhlo i losování. Pro nás dneska výhra a tak se odebereme do pokoje a jdeme si na chvíli odpočinout. Po odpočinku jdeme na trénink, který jsme si dneska prohodili se svalovcema. Při jejich tréninku mám vždycky pocit, že moje svaly za chvíli odpadnou. Pak rychle na večeři a následně se nepozorovaně dostat k popelnicím. Je to jednodušší než člověk čeká, protože z davu se dá dost nepozorovaně vyklouznout. 

Vyskočím na jednu popelnici, na kterou se posadím a Mel se opře zády o budovu.  Čekáme až se zjeví Daniel a jeho tajemný společník. S přesným odbitím hodin přijdou. Oba z jiné strany.

"Co tu chcete?" zeptá se nás kluk, kterého jsem viděla v kuchyni. 

"Jsou tady za mnou, Simone," usměje se na něj lehce a přátelsky Daniel.

"Proč?" zeptá se ho.

"Já...ani nevím, něco mi chtěly...a..."snaží se ze sebe něco vykoktat. 

"Ty jsi padlej na hlavu? Scházíš se s někým a ani nevíš proč?" zavrtí hlavou a pak nás obě projede pohledem. "Ty vole, nejseš ty ta bloncka z kuchyně?" 

"V celý svý kráse," ušklíbnu se. "A tohle je Mel," kývnu k ní.

"Tak co chcete po mým bráchovi?" zamračí se. 

"Hele...nevím jak začít. Ehm..."

"Vymáčkni se, holka. Nemám na to celej večer," protočí očima Simon nebo jak se jmenuje.

"Chceme jít pryč a potřebujeme víc lidí," vysolím to ze sebe prostě tak jak to je. 

"Pryč?" zeptá se Daniel a nakloní hlavu na stranu.

"Chtějí odtud utéct," vysvětlí mu jeho, asi mladší, brácha. 

"To jsem pochopil, jen...je to magořina."

"Krtuopřísná magořina," zasměje se Simon. "Jdu do toho." Za tuhle odpověď si ode mě a Mel vyslouží úsměv a od svýho bratra dost starostlivý pohled. "No co? Vždycky jsem chtěl pryč odsud a tyhle dvě nemají úplně mozek génia, takže se jim ten můj bude hodit." Nad jeho poznámkou protočím očima.

"Mám jednu podmínku," řekne Daniel a má zase mou plnou pozornost.

"Jakou?" zeptá se ho tiše Mel.

"Thea bereme sebou," řekne neústupně.

"Ne," zavrtím hlavou. "Bude nás zdržovat. Je zraněný a nemá dost síly."

"Tím pádem já nejdu. Nenechám ho tu. On by mě tady taky nenechal."

"Když ho někdo ošetří, tak by jít mohl," ozve se Mel jemným hlasem a pohledy všech přítomných padnou na ni.

"Znáš nějakýho medika?" zeptám se jí a ona zavrtí hlavou.

"Já jo," ozve se Simon. "Je to malá holka, ale myslím, že bude rozhodně schopnější než kdokoliv z nás čtyř."

"Fajn, takže necháme tu malou holku ošetřit Theodora a pak frnknem."

"Ne," zavrtí hlavou Simon.

"Ne?" otočí se k němu Daniel. "Jak jako ne?"

"Musíme zmizet a pak až ho ošetřit, ať na to má Hannah více času a bylo by hrozně nápadný, že má z ničeho nic Theodor ošetřené rány. To by vystavilo Hannu nebezpečí a nás i Thea taky, takže první musíme zmizet." 

A tak jsme společně začali vymýšlet plán, abychom se odsud dostali.