These Constant Stars [larry] - CZ PŘEKLAD

» 14. «

Den, kdy Harry od Louise obdržel květiny, začal obzvlášť příšerně.

Jel na kole do školy a vzpomněl si, že si předtím zapomněl dát deodorant, takže se slunce postaralo o to že tou dobou, kdy se dostal do třídy byl promočený potem a páchl.

Už tak z něj lidi kvůli všem těm piercingům a tetováním neměli dobrý dojem. Ne že by jim tedy chtěl dávat další důvod, aby se mu vyhýbali.

Měl svoje piercingy rád. Všechny. A dokud s nimi byl spokojený bylo mu jedno, co si myslí ostatní. Kdyby totiž ne, neměl by jich tolik.

Taky se však snažil prokázat službu společnosti tím, že odbourával škodlivé ideologie, které se za nimi skrývaly, jako například přesvědčení, že lidé s tělesnými modifikacemi mají sklony k nečistotě. Ve skutečnosti tomu totiž bylo přesně naopak. Už jen samotný akt piercingu nebo tetování vyžadoval přiměřenou a věrnou údržbu. To byl ale rozhovor na jindy.

Šlo o to, že nechtěl ten stereotyp ještě prohlubovat tím, že sakra zasmradí celou místnost.  

Modlil se, aby ta hodina rychle uběhla, což samozřejmě vyústilo v přesný opak.  V druhé polovině kompozice ho profesor Abernathy požádal, aby přednesl první větu Bachovy Sonáty č. 3. (Od toho jarního incidentu s lepíkem Harryho bezohledně vyvolával, což si za tu provokaci nejspíš zasloužil.)

Neměl tedy jinou možnost než si zapáchající tak, jako by se už roky nesprchoval stoupnout před svoje spolužáky a zahrát pokud možno co nejlepší recitaci, to všechno jen proto, aby mu Abernathy na konci řekl že byl mdlý a před recitálem co se konal následující týden bude muset přijít na doplňující zkoušku.

Harry ještě nikdy neodešel raději.

"Čau, Haz," zavolal na něj Niall.

"Čau," Harry mu nedal šanci navázat konverzaci. Zamířil rovnou do sprchy a zůstal tam skoro hodinu, dokud nebyl celý růžový a zvrásnělý. Hned po tom si nahý vlezl do postele a usnul. Byly teprve čtyři odpoledne, ale byl dlouho do noci vzhůru a dodělával další esej. Měl tedy za to, že si ten extra šlofík zasloužil.

O hodinu později ho vzbudila vůně Niallových burgerů a on se s kručícím žaludkem odšoural do kuchyně.

Na lince stála váza s velkým pugétem květin, co v tom jejich ošuntělém  bytě vypadal divně.

"Čí jsou to kytky?" zeptal se.

Niall si z jednoho ucha vytáhl sluchátko. "Cože?"

"Ty kytky. Čí jsou?" zopakoval Harry a poukázal na tu vázu, načež otevřel ledničku.

"Oh," utrousil Niall. Harry z té lednice vytáhl láhev piva a o okraj linky z ní sejmul zátku. "Jsou tvoje."

Harry se s tou lahví u rtů otočil. "Cože?"

"Jo. Snažil jsem se ti to říct když jsi přišel. Taky je tam krabička čokolád. Od nějakýho Louise. Kdo je to?"

Harry tu ledničku zavřel, postavil svou láhev na linku a natáhl se pro ty květiny. Na stužce kolem té vázy byla přivázaná bílá kartička. Harry ji odvázal a přečetl.