These Constant Stars [larry] - CZ PŘEKLAD

» 11. «

O PĚT MĚSÍCŮ POZDĚJI

Louis seděl na lavičce uprostřed kampusu univerzity v Cambridge. Vzhledem k tomu, že byl prosinec a nedávno začaly zimní prázdniny tam ale skoro nikdo nebyl.

Když se kolem něj prohnal lezavý vítr, trochu pevněji se objal pažemi. Už by neměl čekat dlouho.

Harryho osobně neviděl dva týdny.

Byla to o hodně kratší doba, než musela trpět většina párů ve vztazích na dálku. Za posledních pět měsíců se vlastně viděli celkem často, jelikož Louis to víkendové létání myslel smrtelně vážně - i když to omezil na každých čtrnáct dní, nebo kdykoliv ho tam zavolali kvůli práci.

I když ty dva týdny ale možná nebylo nic závratného, přesto byly příšerné a ani to vyvrcholení, jakého se mu dostávalo během tří dnů, kdy mezi nimi Harryho vídal, mu to tak úplně nevynahrazovalo.

Když tu ale byl naposledy, bylo to 11.12. na Harryho promoci. A teď byl Harry na neurčito doma. Bylo pár dní před Vánoci a on měl konkurz na místo, o jaké očividně opravdu stál, i když předstíral opak.

Ohledně hledání práce v Anglii se docela zdráhal. Sice to nikdy neřekl výslovně, ale hledat si tu práci nebylo ideální, jestliže Louise v lednu pošlou zpátky do New Yorku.

Louis ale v poslední době hodně přemýšlel o budoucnosti. Hlavně té jejich společné. A měli hodně co probírat.

Když uviděl, jak Harry s houslovým pouzdrem v ruce vychází z honosné budovy před ním, rozzářil se jako vánoční stromeček, co míjel ve vlaku po cestě sem. Stoupl si a rozešel se k němu, aby se v polovině setkali.

"Ahoj," promluvil Harry s širokým úsměvem. Vzal do dlaní Louisův obličej a jemně ho políbil.

Bylo divné ho vidět bez piercingů, ale musel si je na ten pohovor sundat. Od doby, co se na podzim zbavil svých roztahováků se mu také výrazně zmenšily díry v uších.

Pevně Louise obejmul a on mu jen zabořil obličej do hrudi, držel se ho a vdechoval jeho vůni.

"Jak to šlo?"

Harry se usmál. "Fakt dobře. Obvykle na konkurzech všichni bývají docela bez emocí, víš? Tady ale byl jeden chlap, co začal tleskat když jsem skončil. Nejspíš jsem musel zahrát jeho oblíbenou skladbu."

"Nebo jsi byl zkrátka fenomenální a on si nemohl pomoct," nadhodil Louis.

"Hm, taky možnost," utrousil Harry a znovu ho políbil.

"Ale v tom případě je to místo tvoje, ne?" zeptal se Louis.

Harry mykl rameny. "Nevím. Možná. Pořád se ale dívám i po nabídkách v New Yorku. I tam mám spoustu možností. Nic ještě není jistý-"

Louis ho políbil, aby ho umlčel. Harry tohle dělal neustále. Vedl dlouhé monology o flexibilitě a že by ještě neměli nic brát jako hotovou věc. Vždycky se ho zoufale snažil ujišťovat, ale možná ujišťoval i sám sebe. Ta vzdálenost a myšlenka, že by byla na neurčito pro ně oba byla těžká.

Louis ho tedy líbal tak dlouho, dokud v jeho náručí nezačal být klidný a poddajný protože věděl, že mu to prozatím utiší nervy.

"Chyběl jsi mi," vydechl mu Harry do úst a rukou ho hladil na zátylku.

"Ty mně taky. Myslel jsem si, že tentokrát to čekání bude snadný, ale i když vím, že před sebou teď máme kupu společnýho času, stejně stálo za starou bačkoru."

Harry se zasmál s tváří schovanou v Louisově krku, přičemž ho objímal. "Přesně tak."

"Cestou sem jsem viděl čajovnu. Chceš si dát něco na zahřátí?" zeptal se Louis.

"Nebo ještě líp..." zamumlal Harry a svými rty se mu otíral o ucho. "Můžeš mě zahřát ty."

Opravdu úžasný nápad.

"Nevím, proč mě to nenapadlo," utrousil Louis a odtáhl se, aby se mu podíval do očí. "Ale chci si s tebou o něčem promluvit."

Harryho úsměv zakolísal. "Jsi v pořádku?" zeptal se téměř okamžitě.

"Jasně, jsi tady takže je mi fantasticky. Ale chtěl bych ti něco říct," odvětil Louis a vklouzl svou rukou do té Harryho. Pak si tu spleť zvedl ke rtům a vtiskl na jeho klouby ujišťující polibek. "Pojďme."

Harrymu přes rameno visela ještě jedna taška, takže se Louis nabídl, že mu ponese pouzdro s houslemi. Ta čajovna stála v pěší vzdálenosti mezi univerzitou a zastávkou vlaku. Posadili se u okna pokrytého námrazou a z kamen stojících v rohu kousek od nich se ozývalo praskání dřeva.

Louis si přál, aby s ním tak necloumala nervozita a mohl si tak vychutnat, jak romanticky to všechno působilo, nebo jak Harrymu po tváři tančilo světlo z plamínku drobné svíčky uprostřed jejich stolu.

Harry si objednal hrneček *chai, on klasický Yorkshire a společně se dělili o neplacený tácek čajových sušenek.

"Tak jo," ozval se Harry. "Jestli hned nezačneš mluvit, tak zešílím."

Louis se usmál a postavil svůj hrneček zpět na podšálek.

"Chci zůstat tady," řekl. "Teda, ne tady  v Cambridge. Ale v Londýně."

Harry strnul, díval se na něj a pokoušel se zpracovat, co to právě řekl, když v tom mu v koutcích rtů zacukal úsměv, jaký se očividně snažil zadržet. "Ale co New York? A tvoje práce?" zeptal se.

Louis zavrtěl hlavou, otočil svůj šálek a zamyslel se. "Co začalo léto se toho hodně změnilo. To, co se mi tehdy zdálo důležitý už teď není. New York miluju. Vždycky budu. Ale všechno, co právě teď potřebuju je tady," řekl. "A moje práce je momentálně upřímně fakt sranda. Začal jsem-" odmlčel se, aby se nad sebou zasmál.

"Začal jsi co?" popohnal ho Harry a teď už se od ucha k uchu culil.

Louis si odhrnul ofinu. "Začal jsem navrhovat oblečení pro děti. I pro kojence. Nejdřív jen tak ve volným čase, a teď nemůžu přestat. Vím, že to není nic extra, ale jsem zvyklej na pánskou módu, velký trhy a tak podobně. A teď  jsem se zabral do toho nejmenšího vůbec. "

"Ale máš to rád," řekl Harry, jen aby se ujistil.

"Miluju to," opáčil Louis. "Denně mi do kanclu chodí děti. Je strašně zvláštní je mít jako modely. Jsou střeštěný a k popukání ale nevím, je to zábava... A chci v tom pokračovat. Alespoň prozatím."

Když se Harry usmál, zkrabatily se mu oči což způsobilo, že mu po tváři stekla čekající slza. Otřel si ji rukávem od svetru." To je fakt skvělý," popotáhl.

Louis věděl, že nešlo jen o tu práci nebo o to, jak moc ho bavila.

Šlo o to, že budou mít šanci být natrvalo spolu což způsobilo, že i on začal slzet.

"Kruci," řekl a sundal si brýle, aby si osušil oči.

Harry se zasmál a složil obličej do dlaní. "Tohle je směšný," utrousil tlumeným hlasem.

"Brečíme v zatracený čajovně," dodal Louis a přitiskl si  k očím zápěstí, aby ty slzy zastavil. "Všichni tihle lidi si musej myslet, že jsme blázni."

"Taky že jsme. Jeden do druhýho," zaštěbetal Harry.

Louis protočil očima. "Bože. Měl bys jít spát, Harry."

"Budeš se chtít přidat?" zakmital Harry obočím.

Louis si řekl o účet, protože Harry byl čím dál obscénější, jemu se pořád chtělo brečet a v Londýně stála postel, co čekala jen a jen na ně.

- po ani nevím jak dlouhé době je tu další díl These Constant Stars❤️měla vyjít už minulý týden, ale vůbec jsem na to nějak neměla chuť ani energii, ale naštěstí jsem ji zase posbírala a povedlo se mi to dodělat xD teď už nás čeká jen jedna část z Louiho pohledu a pak se přesuneme na pohled Harryho, kde teprve začne ta pravá jízda, takže buďte ready :D <3

* chai - indický čaj se směsí koření podávaný s mlékem