These Constant Stars [larry] - CZ PŘEKLAD

» 18. «

Byl čtvrtek.

Harry na svém palci dokončil tah štětečkem, co po sobě na jeho nehtu zanechal proužek černé a podíval se jak to vypadá, přičemž se mu povedlo pohledem zabrousit na druhou stranu gauče a všimnout si, že ho Louis pozoruje.

Začal si ten nehet foukat. "Co je?"

Louis se nepatrně usmál. "Říkal jsem ti už o svojí doktorce, žejo? Doktorce Marinové?"

Myslel svou terapeutku — ženu, co Harry nikdy neviděl, ale z Louisova vyprávění si ji představoval tak trochu jako superhrdinku. Bylo snadné poznat, když měl Louis někoho rád. Tónem se mu zřetelně nesla náklonnost. 

Zapřemýšlel, jak asi mluvil o něm.

Ale to bylo trochu mimo téma, no ne?

"Říkal, jo," opáčil. "Proč?"

Louis mykl rameny a následně zaváhal. "Chce - pobízela mě k...návratu zpátky...však víš, do toho podchodu."

Harry na něj plně přeostřil a otočil se k němu čelem.

"Pokaždý jsem to odmítl. Úplně si nemyslím- nemyslel jsem si, že je to nutný. Nebo vůbec možný."

"Je to možný. Když se rozhodneš, že chceš, pak to rozhodně možný je," ujistil ho.

Louis mu tentokrát věnoval o něco zářivější úsměv. Ten, co měl Harry nejradši. "Navrhla mi abych se tě zeptal, jestli bys nešel se mnou. Ale vím, že to i pro tebe může být traumatizující, takže nemusíš nutně souhlasit. Jen jsem si řekl že bych měl—"

"Samozřejmě," řekl Harry. "Kdykoliv se na to budeš cítit, půjdu tam."

Jákákoliv jiná odpověď byla nesmysl. Harry by s Louisem raději prošel ohněm než mu ho nechal napospas.

Byl odměněný polibkem na čelo, s Louisovou chladnou rukou na svém zátylku. Harry se na něj sice pak nepodíval, ale nemyslel si, že se na sebe potřebovali dívat aby si Louis všiml, jakou mu tím udělal radost.

"Děkuju," řekl Louis až ničivě hřejivým hlasem, co se posléze horký usadil Harrymu pod kůží.

"Chi tě požádat ještě o něco," řekl Louis po chvíli a složil si do klína svůj iPad.

Harryho štěteček se znovu zastavil.

Louis natáhl jednu ruku a na oko si začal prohlížet svoje nehty. "Řekl bych, že brzo budu taky potřebovat manikúru."

Harry vyprskl smíchy. "To jako vážně?"

"Jo, proč ne?" opáčil Louis, mykl rameny a pozvedl obočí. Harry ho zbožňoval. "Jenom- asi ne úplně teď. Ráno mám jednání. Ale zítra by to šlo. Budeš tu i zítra, ne?"

Kromě práce, přednášek a jedné žalostné úterní generálky s kapelou si Harry nechával většinu času pro Louise, takže, ano.

"Jo," přitakal.

Louis se usmál. "Tak si mě zapiš."

* * *

Až když Harry uslyšel, "Miluju tě" do sebe všechno tak nějak zapadlo. Byl to klíč ode dveří, za kterými uchovával své nejcennější tajemství.

Když to Louis řekl, ty dveře se rozletěly a všechno na světě se stalo perfektním a dokonalým. Všechny hvězdy na nebi se ustálily. Všechny oblíbené písně se opakovaly. Kytarové struny nepraskaly a noty nebyly mimo tóninu.

A to všechno možná byla jen fantazie, ale tohle ne:

Harry byl zamilovaný, byl milovaný a Louis byl jeho.

- no, ten double update mi včera sice tak úplně nevyšel, ale alespoň máte i na dnešek co číst :D tahle část byla úplně extrémně sweet, asi jsem umřela😩❤️

PS: zbývá nám jen 10 kapitol do konce :(( už teď mi z toho začíná být smutno </3