These Constant Stars [larry] - CZ PŘEKLAD

» 17. «

Přišlo úterý. A nastal večer.

Harry ležel na Louisově pohovce a probíral se notami do školy. Na televizi vedle něj zrovna končila epizoda Golden Girls. Už tak nejméně padesátkrát zauvažoval o odchodu, shlédl jeden a půl dílu toho pořadu a dokonce si sbalil batoh, ale nedokázal se k tomu přimět. Alespoň ne, když byl Louis ve srpše. To mu zkrátka přišlo hrubé.

Zvedl zbytek svého Smoothie na Sladké Sny a dopil ho. V kuchyni hučela myčka s rozebraným mixérem a talíři od špaget, co do ní Louis naházel. Harry se na mobilu podíval na čas. Skutečně by měl jít.

A pak Louis vyšel z ložnice. Bez trička. Pořád měl ještě trochu vlhké vlasy, ale rychle mu usychaly. Přešel do kuchyně a u dřezu si nalil sklenici vody. Upravil si brýle a rozhlédl se přes místnost. Harry sklopil pohled.

"Zůstaneš i dneska?"

Harry složil ty papíry co držel a znovu zvedl zrak. Chvíli se na sebe jen dívali. "Měl bych?" zeptal se.

"To měl," opáčil Louis a přišel blíž. Pořád neměl tričko. Posadil se na kraj té pohovky, polonahý, bez svršku a s odhalenou hrudí. "Jenom jestli chceš. Líbí se mi tě tu mít."

Harry si olízl svůj kroužek ve rtu. Nervózní zlozvyk. "Zůstanu jestli ty chceš, abych zůstal."

"Chci," řekl Louis okamžitě.

Na Louisovi bylo nejspíš nejotravnější to, jak nutil Harryho cítit se chtěný. Jen ne způsobem, jaký on hledal. Teď už ne. Nechtěl už tu být jen, aby Louisovi pomohl cítit se líp. Chtěl tu být celou dobu. Chtěl být u všeho.

Shlédl zpět na ty papíry. "Pak teda zůstávám," utrousil. "Máš pokoj navíc, žejo? Nebo prostě můžu spát na gauči."

"To není dobrý pro tvoje záda," opáčil Louis.

Harry k němu střelil pohledem. Ani si nemyslel, že ho poslouchal když se mu zmínil, že ho občas zlobí záda. Už to bylo celkem dlouho.

"Mám pokoj navíc," pokračoval Louis. "Ale taky mám naprosto skvělou postel u sebe v ložnici. Manželskou postel."

Harry poklepal propiskou o okraj těch not a zamýšlel se nad tím tak dlouho, že Louis začal být neklidný.

"Prostě se mnou spi v posteli, Harry. O nic přece nejde..."

Jenže přesně naopak, šlo opravdu o hodně. "Tak jo," řekl Harry přesto.

Louis se natáhl pro ovladač a vypnul televizi. Pak si stoupl. "Tak pojď," drkl Harryho do stehna kolenem.

"Jestli spolu máme spát v jedný posteli, budeš si ale muset oblíct tričko," namítl Harry.

Louis pozvedl obočí. "Tohle tě obtěžuje?"

"Jo," opáčil ihned Harry. Pak položil ty noty na konferenční stolek a vyskočil na nohy.

Louis se zasmál. "Cokoliv si Královna žádá."

Harry přimhouřil oči a rty se mu proti jeho vůli zkroutily do úšklebku. Jen před sebou navzájem stáli, Louis o celou hlavu menší ale přesto pořád schopný ovládat jak svůj, tak i Harryho prostor.

Harryho oči sklouzly po jeho hrudi. Hlavou se mu z poloviny honila myšlenka, že by ho zatlačil do toho gauče a prostě se na něm povozil. To by bylo snadné.

Popravdě už nevěděl, co vlastně vůbec chtěl, až na to, že by cokoliv bylo lepší než ta soustavná sexuální frustrace a zoufalá touha, co mu jako horečka rostla v hrudi.