These Constant Stars [larry] - CZ PŘEKLAD

» 20. «

Uprostřed chaosu 42. Ulice a ne o moc vzdálených světel Times Square, Harry ani jedinkrát nespustil pohled z Louise.

Seděli v Juniors, přímo v srdci města, kde se ulice hemžily turisty a taxíky. Když se sem Harry přistěhoval, nedokázal se toho nabažit. Blikající bilboardy a to, jak všichni chodili, jako by se vznášeli. Stačil mu jediný pohled a byl okouzlený. S Louisem před očima teď však všechno ostatní vypadalo až pozoruhodně průměrně.

Louis si znovu upil z milkshaku a usmál se. "Tak povídej....jak ses měl?"

"Mluvíme spolu denodenně. Moc toho pro tebe nemám," řekl Harry, ale jeho úsměv se rozšířil. "Oh, ale ode dneška mám zamluvenej dalši koncert."

"Fakt? To je skvělý," utrousil Louis. Zase se na sebe usmáli a pak se začali smát, naklánějíce se k sobě blíž přes stůl. "Chyběl jsi mi."

Harry vydechl. "Ty mně taky. Nemůžu uvěřit, že tu jsi. Bez tebe to tu není ono," přiznal a vzal si další hranolku, aby se nezačal rozplývat.

Pravda byla, že mu jeho přítel opravdu moc chyběl a zdálo se, jako by mu ho teď připomínal každičký aspekt jeho života. Kaktus u něj na parapetu, co mu přinesl. Balkón jeho bytu kde spolu seděli, když cvičil na housle. Jeho housle — ty mu ho připomínaly taky. Nebo jeho tetování, protože měl Louis každé jedno z nich vryté do paměti a všech se buď dotkl nebo je políbil.

Ulice a metro. Troubící klaksony a ty ojedinělé chvíle ticha ve tři nebo čtyři ráno v temnu jeho ložnice. Starbucks a Junior's a Barnes & Noble kde Harry pracoval. Všechno v sobě tak nějak mělo vepsané 'Louis Tomlinson' .

"Vrátím se dřív, než se naděješ," řekl Louis jistě a přeběhl palcem přes rosu na svém kelímku. "Už ses díval na tu Londýnskou Filharmonii? Nebo tu práci v Cambridge?"

Harry se usmál ale doufal, že si Louis nevšiml, jak byl ten úsměv napnutý. "Díval. I na Filharmonii v New Yorku."

"Nějaká změna v tom k čemu z toho se přikláníš?"

Harry v zamyšlení nad tou otázkou vzhlédl ke stropu — už na ni měl odpověď. Zamručel. "Ne tak docela," rozhodl se nakonec říct. "Vcelku prostě *improvizuju. Doslova, víš? Protože jsem houslista." zasmál se vlastnímu vtipu, načež Louis pozvedl obočí a trochu lítostivě se na něj zadíval. ( originálně tam bylo 'playing it by ear' což v tomhle kontextu znamená zařídit se podle situace, počkat jak se něco vyvine atd., ale aby ten Harryho bad joke česky dával smysl tak jsem to musela přeložit takhle xD nejspíš to nedává smysl ani tak ale nevermind)

"Improvizuješ? Vážně, H?" řekl nakonec. "Kolikrát jsme se o tom už bavili? Tak tisíckrát? Nemůžeš si utvářet život podle mě."

"To ani nedělám. Utvářím si život... A jenom... při tom na tebe beru velkej ohled."

"Zapomínáš že jsem tvůj, ať už půjdeš kamkoliv."

Harry si podepřel bradu pěstí a uculil se. "To je sladký. Možná to zakomponuju do tvojí písničky."

"Mojí písničky?" zopakoval Louis.

Harry se jen zazubil. Louis přímhouřil oči. V jeho pohledu byl náznak zvědavosti, co se maskoval za podezření. Vůbec se nedal snadno ošálit. Bylo mu nad slunce jasné, že se Harry vyhýbá původnímu tématu. Ani on sám si však tuhle novinku nedokázal nechat uniknout.

"Ty o mně píšeš písničku?" řekl konečně.

Harry pokrčil rameny. "Možná," utrousil. "Ale je rozdělaná, takže ji nemůžeš slyšet. Zatím."