These Constant Stars [larry] - CZ PŘEKLAD

» 16. «

"Šlo by to sjet ještě jednou?" promluvil Harry ke svojí kapele, pořád svíraje mikrofon.

Niall s Lou po sobě hodili pohledem.

"Co je?" odfrkl si Harry, bez dechu z toho neustálého zpěvu.

Lou mykla rameny a opřela se o svoje tom-tom bubny. "Všechny písničky jsme sjeli už nejmíň desetkrát."

"Já vím..." řekl Harry. "Ale... přece chcem, aby to bylo bez chyby, no ne?"

Lou se ohlédla po Niallovi a uchechtla se. "Harry. Na každý show vždycky minimálně jednou něco zvoráme. Já zapomínám rytmus. Niall si plete riffy. A ty babráš texty. Tak to prostě je. Odkdy to takhle hrotíš?"

Harry mezi nimi těkl pohledem. "Hele," řekl a pak to znovu o něco razantněji zopakoval. "Hele. Nemůžeme se tu hádat. Musíme držet za jedno."

Niall loupl očima. "Tak se shodněme na tom, že nám ta zkouška šla. Hudba je dobrá. A Louis to ocení přesně tak moc, jako to chceš."

Louise se začala křenit a Harry odvrátil pohled protože věděl, že se mu do obličeje a uší začínala hrnout krev. "Tak nic no," utrousil.

"Ale notak, Haz," zasmál se Niall.

Harry zdvihl oba dva prostředníčky a zdvořile se uklonil. "Čau zejtra."

A oni se nepřestali smát celou dobu, co si balil kytaru až do chvíle, kdy si ji přehodil přes rameno.

"Těším se, až toho tvýho kluka potkám," zavolala za ním Louise když odcházel z baru, kde zkoušeli. On jim ale tu radost vidět, že je mimo nedopřál.

Nevadilo mu být terčem posměchu. Občas si ze sebe ohledně toho sám utahoval. Byl rád, když se lidi smáli, i když to bylo na jeho účet.

Tohle možná ale bylo až moc osobní. Popravdě, až moc blízko jeho srdci.

* * *

A když jsme u jeho srdce...

Bylo právě tak dvě vteřiny od toho, aby mu vyskočilo z hrudi a začalo prosit o smilování. Louis se ho totiž chystal políbit. Jeho ruka vklouzla Harrymu do vlasů, oči mu upíral na pusu a chystal. se. ho. políbit.

Harry si to způsobil když mu nabídl, aby u něj zůstal přes noc a když vytáhl trávu. Na svou obranu ale nevěděl, že by něco z toho mohlo zabrat. Jen chtěl, aby Louis zůstal o něco déle. To bylo celé.

Celý večer se k sobě obzvlášť měli a Louis ani jednou nesundal ruku z Harryho boků. A ano, Harry se schválně dotýkal jeho ucha, když mu šeptal. A ano, tiskl se mu do náruče o něco víc, než bylo nutné.

Ale byl to Louis. Člověk, po jakém Harry už celou věčnost toužil. Člověk co byl ten poslední, u kterého by kdy čekal zafungování svých ubohých balících taktik.

Ale pak ho Louis políbil. A jak se ukázalo, dělal to přesně tak, jak to Harry chtěl. Pomalu a jemně, s ohledem na jeho kroužek ve rtu. Obratně mu vklouzl jazykem do pusy, načež Harry zasténal a přisunul se blíž.

Neměl možnost se cítit trapně. Chtěl Louise všude, na každém kousku sebe. Chtěl, aby ho zatlačil do gauče a rozebral na kousky. Tolik po tom lačnil, že neotálel se svolením.

"Cokoliv chceš," řekl mu. A Louis přesně tak učinil. Vzal si ho do pusy, jako by po tom prahnul stejně tak. A Harry tomu nedokázal uvěřit. Nechtělo se mu věřit, že by ho Louis chtěl stejně tak moc, jako on jeho.

Když kolem něj Louis polkl, přestal myslet a prostě se uvolnil. O následky se hodlal zajímat zítra. Omluvit se za to, že ho svedl tou trávou a využil jeho nespavosti, aby ho přiměl zůstat.

Teď si ale dovolil dopřát si tuhle jednu jedinou dokonalou věc, co mu Louis tak ochotně dával. Jen tu a nic víc.

* * *

Věřil, že zvládne jakoukoliv situaci, dokud v ní rozuměl své roli, a jakmile znal pravidla, dokázal zahrát cokoliv. Navíc měl jako většina lidí rád výzvy. Držely ho při zemi.

Celé...tohle s Louisem ale byl nový kalibr. Harry nevěděl, jak v tom postupovat a vůbec se mu to nelíbilo.

Měli spolu rozhovor, oni dva. Den po tom na obědě. A když skončil, Harry odešel s nadějí, že se to zlepší. Čekal, že třeba teď půjdou na skutečné rande, nebo že ho Louis znovu políbí a řekne mu, že s ním chce být. Protože Kevin nebo kdo byl mimo hru a Louis se nikam nechystal. Alespoň to tvrdil.

Možná měl doopravdy šanci udělat z toho něco víc než jednorázovku, něco, co vydrží. Chtěl to. Místo toho ale dostal následující...

V pondělí si dělali pizzu a zatímco se pekla, postávali v kuchyni. Louis ho okukoval, když mu podával pivo a když se Harry sehnul, aby tu pizzu zkontroloval, odhrnoval mu kučery. Hladil ho po boku, když seděli na gauči a když Harryho hlava skončila u něj v klíně, pročesával mu vlasy svými prsty.

Každý dotek byl vítaný a vážený.

Ale potom, matoucí.

Protože přišel moment, kdy tam spolu seděli poté, co Harry Louisovi zahrál ukázku na housle. Louis ho nazval tím nejkrásnějším mužem co kdy viděl a díval se na něj, jako by to tak opravdu bylo. Díval se na něj tím jedním způsobem jakým Harry chtěl, aby se na něj někdo díval už po zbytek života. A každý jejich nádech i výdech se od té chvíle zdál monumentální. Harry přísahal, že ho Louis políbí. A Harry chtěl, aby k tomu došlo.

Ale pak se to nestalo.

Protože nejspíš nechtěl. Protože by si radši dal zmrzlinu. Ale to je jedno, především šlo o to, že to neudělal. A pro Harryho to bylo jako bodnutí do břicha.

I když...fajn, to možná nebylo to nejlepší přirovnání. Jaj.

Ta pointa se ale neměnila.

- po delší době jsem zpátky s další kapitolou These Constant Stars <3 pár odstavců mi sice dalo pěkně zabrat, ale nakonec jsem se tím úspěšně prokousala a touhle částí zároveň zahajuju svůj 'summer schedule' kdy bych teď přes léto ráda střídavě vydávala MTMBOF a tady These Constant Stars, a mezitím se pomalu začala probírat další částí TTS a novou oneshotkou ve Stylinson shots, protože ty jsou narozdíl od tady TCS a MTMBOF  dlouhé jak týden a já Vás nechci zase nechat x měsíců čekat na update xD i když, ta oneshotka zas tak nechvátá a kdybych ji náhodou přes léto nestihla, tak jsem si pak kdyžtak řekla, že by to pro Vás mohl být hezký dárek na Larry day, 28.09. :D  ale samozřejmě se pokusím všechno přeložit i vydat přes prázdniny, abych to tu jak už jsem říkala, zase trochu nastartovala, protože jsem to v první polovině roku dost flákala a potřebuje to změnit xD