These Constant Stars [larry] - CZ PŘEKLAD

» 8. «

🎶Coldplay- Fix You (violin cover by Aitor Schwaderer) 🎶

'nemáš náhodou polední pauzu nebo tak něco?'

Louis měl zrovna rozepsaný email, když mu přišla zpráva od Harryho. Úplně zapomněl co psal, nechal počítač počítačem a sáhl po svém telefonu.

'jo, asi za dvacet minut. chceš se sejít?'

'šlo by to? chci si promluvit.'

Nad tím Louis pozvedl obočí. "Chci si promluvit" nebo jakákoliv variace takových slov, nikdy neznačila nic dobrého. Ani v minulosti, ani v budoucnosti a nehledě na okolnosti. Prostě to neznělo hezky.

Když se tedy s Harrym sešli v tiché restauraci kousek od Burberry, byl Louis nezvykle nervózní. Byl to tlumenně osvětlený podnik, v jehož designu se dokonale mísila uvolněnost a elegance. Také byl málo navštěvovaný, protože tam na každodenní obědovou špičku bylo trochu moc draho. Louis měl ale v plánu za všechno zaplatit a pobízel Harryho, aby si objednal cokoliv chce.

Seděli v boxu. Harry se dloubal vidličkou v lososovém salátu, co si objednal. S polovinou jeho vlasů v drdolu a zbytkem spadajícím podél jeho krku vypadal ještě krásněji. Měl na sobě džínovou bundu bez rukávů přehozenou přes potrhané bílé tričko, které bylo ledabyle sešité spínacími špendlíky.

Louis chtěl jen sedět a celý den ho pozorovat. Věděl, že by ho to nikdy neunavilo. Něco se ale dělo. Harry se toho salátu skoro ani nedotkl.

"Tak jo, chtěl sis promluvit?" připomněl mu, když už měli jidlo a vyčerpali všechna témata konverzace.

Harry přikývl. "To chtěl."

Louis se povzbudivě usmál. "Náhodou jsem dobrej posluchač."

Od Harryho dostal jako odpověď drobný a výrazně neupřímný úsměv. Povzdechl si.

"Nevím, co se to včera večer stalo," řekl. "A je mi z toho upřímně fakt děsně."

Louis zkrabatil obočí. "Z čeho konkrétně?"

"Ze všeho."

Dobrá tedy. Louis netušil, že jeho kouřící schopnosti byly až tak moc špatné. Očividně se potřeboval zdokonalit. "To jsem byl tak děsnej?"

"Ne, počkej," zajíkl se Harry. "Ne. Byl jsi skvělej. Líbilo se mi— bylo to úžasný. Ale, jako, využil jsem tě."

Nad tím se Louis překvapeně zasmál. Harry dál blábolil, "Byl jsi rozrušenej a nespal jsi. A já vytáhl tu trávu. A, jakože, svedl jsem tě."

Že to viděl takhle jen svědčilo o tom, jak byl nezkažený, milý a laskavý. A co víc, tak dobrý vtip, jakým byla představa, že ho využívá, Louis už hodně dlouho neslyšel. Pokud by z nich dvou totiž někdo něco takového udělal, byl by to on sám, který k tomu měl potřebnou úroveň moci. Alespoň si to myslel.

A co se týkalo svádění — fajn, jistě, v tu chvíli, kdy mu Harry nabídl to přespání a přejel si jazykem přes ten svůj kroužek ve rtu, se Louis považoval za kompletně svedeného. To ale nebylo nic, za co by se Harry měl stydět. Byl nádherný a okouzlující a i kdyby nic z toho neudělal, Louis by se cítil úplně stejně.

"Byla to fakt dobrá tráva," řekl se smíchem, v pokusu uvolnit atmosféru.

Harry ho probodl pohledem. "Louisi."

Ten si povzdechl. "Řekl bych, že nad vším moc přemýšlíš, zlato. Nepřijdu si zneužitej nebo cože vlastně. Bylo to hezký, všechno. Nemusí to znamenat nic víc."