ICONIC

část ღ první

Jeho vlastní studio. To si Minho vždycky přál a teď, když ho vlastní, tak si toho neuvěřitelně váží. Mohl konečně rozjet svoji značku naplno a nemusel se bát, že by produkty neměl kam dávat, nebo že se nějaké věci nestihnou. Na všechno si sehnal lidi, sice jich neměl mnoho, ale zatím to na jeho počet objednávek stačilo.

Všechno spokojeně stíhali, s ničím neměli problém. Minho se cítil, jak kdyby byl ve svém snu, který se mu zdál, když byl menší. Však to ani není možné, jak se mu daří. Ještě před nedávnem si musel počítat náklady, aby neměl problém udělat nějaký produkt. Ještě před nedávnem musel chodit do práce a veškeré designy dělat ve svém volném čase...

„Tak co, šéfíku, máš už nějaké nové návrhy?" Otázal se Minha jeho nejmladší kamarád Jeongin, který je současně modelem pro jeho značku. S Minhem byl od úplného začátku a když mu sdělil, že by se chtěl podílet na značce KNOW jako model, tak ho okamžitě na místě přijal. Nejen, že se znali dlouho, ale Jeonginovi slušelo snad úplně všechno.

Minho se pod svou hnědě obarvenou ofinou ušklíbl, když slyšel přezdívku, kterou ho Jeongin označil. „Mám jich hned několik," odpověděl s vytáhnutím štosu papírů ze šuplíku a celý ten štos podal mladšímu. „Není to nic světoborného, ale alespoň něco," zamumlal, sednuv si do svého provizorního kancelářského křesla.

Celá jeho kancelář byla taková provizorní. Své našetření úspory utratil za interiér studia pro zaměstnance a na jeho osobní prostor mu moc nezbylo. Proto má v kanceláři jeden obyčejný stůl a k němu to nejlevnější možné kancelářské křeslo, které mohl najít. Často se totiž stávalo, že náčrtky produktů dělal u sebe na bytě, takže kancelář nepotřeboval mít zařízenou.

Na co ale byl pyšný bylo právě studio. Nakoupil šicí stroje s nejlepším hodnocením, zároveň sehnal skvěle vypadající manekýni a svým zaměstnancům připravil koutky, kde mají svůj vlastní stůl s pohodlnou židlí a mini ledničkou. Vedle jeho kanceláře ještě zařídil menší koupelnu, jež obsahovala tři záchodové kabinky a tři umyvadla.

Dalo by se říct, že si s interiérem dosti vyhrál. Všude po studiu pověsil různé náčrtky, které po těch letech nasbíral a nebál se ani květin. Přesně na to si ty peníze totiž šetřil, aby zpříjemnil sobě i svým zaměstnancům pracovní prostředí. Zajisté to nebylo to nejkrásnější pracoviště na zemi, ale slýchával, že se mu to povedlo, a že na sebe může být pyšný.

Jeongin si projel každý návrh, který od staršího obdržel a s našpulenými rty kýval hlavou. „Nevypadá to vůbec špatně," prozradil svůj názor, prohlížeje si poslední návrh. Minhovi se ulevilo, i když věděl, že z toho pravděpodobně vybere jen jeden návrh. Ostatní se mu buď nebudou nakonec zdát dost dobrý anebo nebude, jak je udělat.

„Líbí se mi nejvíc ta trojka, určitě bych si to na sobě dokázal představit," vyjádřil mladší svůj názor a s úsměvem položil štos papírů na Minhův stůl. Starší mu úsměv oplatil, schovávaje papíry zpět do šuplíku. „Taky když jsem to navrhoval, tak jsem si představil tebe," přiznal se brunet, když se zvedal ze židle.

Mladší se na Minha velice ušklíbl a lehce se před něj předklonil. Starší protočil očima a hravě Jeongina praštil do ramene. „Nemysli na nic blbýho, prosim tě," zachechtal se. Mladší se se zachechtáním od Minha oddálil a dal si ruce do kapes od mikiny. Když v tom byli chlapci vyrušeni další osobou vstupující do Minhovo kanceláře.

„Nazdárek, co tady vykecáváte?" Vyhrkl ze sebe Hyunjin, druhý z Minhovo modelů. Modelem se stal podobně jako Jeongin. Minho si už dříve bral od Hyunjina inspiraci, protože se mu líbil jeho styl oblékání. Často si jeho outfity fotil a následně překresloval, aby tam mohl dodat něco ze své hlavy. A Hyunjinovi se to zalíbilo.