ICONIC

část ღ šestnáctá

Toho míchání všeho možného Minho následující ráno velmi, ale opravdu velmi litovat. Jeho hlava přímo třeštila, žaludek měl vzhůru nohama a ještě k tomu ho bolela záda, protože nějakým záhadným způsobem usnul skroucený v křesle.

Už holt nebyl nejmladší a jeho tělo mu to dávalo jasně najevo. Je jasný, že po vypitých třech vodkách s redbullem, šesti plechovkách piva, čtyřech panácích nějakého růžového maglajzu a další tři skleničky soju, že mu nebude úplně nejlépe... Ale že to bude až taková perda, to už nečekal. Však když byl mladší, tak pil i vyšší ligu...

Musel se pořádně prokřupat a protáhnout, aby mu bylo alespoň trochu lépe. Jeho žaludku se to rychlé hýbání ale moc nelíbilo, na záchod však ale neběžel.

V otevřeném obývacím pokoji viděl pouze Seungmina a Felixe, jak leželi v objetí na sedačce, na kterou se jasně nemohli ve dvou vejít. Ale jelikož na sebe byli opravdu namačkaní, tak to nějak šlo. Hyunjina a Jeongina nezahlédl ani když šel do kuchyně. Pravděpodobně si našli místo na spaní někde jinde, když v obývacím pokoji to už bylo zabrané.

Kuchyň Minhovi posloužila k nalití studené vody, kterou následně celou vypil na ex. Po chvilce si ale uvědomil, jak je obyčejná čistá voda z kohoutku hrozně těžká. Žaludek mu jeho nespokojenost bude dávat najevo ještě nějakou dobu...

Na budíku, který Minho uviděl v rohu na kuchyňské lince, zjistil, že je teprve čtvrt na osm ráno. Zakroutil nad tím hlavou. On by mohl v klidu dál spát, ale jeho tělo je tak navyklé vstávat brzo, že i bez budíku se bohužel budí brzo. A kdyby znovu zalehl, nebo spíše se schoulil do klubíčka do křesla, tak by už stejně neusnul.

Proto se rozhodl podívat k Hyunjinovi do lednice, ve které chtěl najít něco ke snídani. Tam však nepochodil, protože jak bylo vidno, tak dlouhovlasý černovlásek ještě nestihl nakoupit ani základní suroviny. V lednici totiž našel jen zbytky alkoholu, mléko a pár jogurtů, na kterých ještě k tomu bylo datum spotřeby týden dozadu.

Minho si nahlas povzdechl, zklamaný, že nic k jídlu nenašel. Napadlo ho, že si snídani proto objedná a vezme i chlapcům. Jakmile ale otevřel svou oblíbenou rozvozovou aplikaci a klikl na svou oblíbenou restauraci s brunch nabídkou, tak zjistil, že Hyunjin bydlí v takové lokalitě, kam tato restaurace nejezdí.

Následoval další povzdech.

Brunet se zakručením v břiše svůj telefon vypl a položil na linku, o kterou se poté opřel. Potřebuje snídat, aby dokázal celý den fungovat a po alkoholu obzvlášť. Ano, mohl by si otevřít restaurace poblíž Hyunjinova bytu, ale to by trvalo dlouho a ještě k tomu by musel ochutnat něco nového...

Zpoza rohu Minho uslyšel kroky díky tomu, že v bytě bylo až nepříjemné ticho. Jeho stále unavenýma očima sledoval vchod do kuchyně, aby zjistil, kdo se v nich zanedlouho vynoří. Vstoupil do nich rovněž ospalý majitel bytu s rozcuchanými vlasy. „Dobré ráno, Jine," pousmál se starší chlapec, načež mu Hyunjin odpověděl pouhým zvednutím ruky.

„Co tu vyrábíš?" Optal se Hyunjin, když se opřel o rám vchodu. Minho si už poněkolikáté nahlas povzdechl, když si vzpomněl na to, proč v té kuchyni vlastně je. „Hledal jsem něco k jídlu," odpověděl popravdě. „Ale nic jsem nenašel," dodal ke své odpovědi s menším pozvednutím koutku.

Hyunjin se na staršího chlapce podíval omluvným pohledem. „Promiň, já moc nesnídám, takže nic moc nekupuju. Ale jestli chceš, tak mi Yeji donesla vajíčka," pověděl brunetovi opřenému o linku a s tím přešel do kuchyně, kde z horní skříňky vyndal menší plato s vajíčky. Minho se na dlouhovlasého černovláska podíval s vděkem v očích. „Díky, Jine."