ICONIC

část ღ sedmnáctá

Minho svůj volný čas strávil uklízením celého bytu. Zabralo mu to celých pět hodin, kdy už mu to začalo lézt pěkně na mozek. Přišlo mu, že se nepořádek u něj stále a stále kupí místo toho, aby mizel. Ale jakmile douklízel, tak se mu ulevilo. Jeho byt konečně nevypadal jak po atomové bombě a dalo se v něm díky uklizenému prachu i pořádně dýchat.

Poslední hodinku před tím, než měl sraz s Jisungem, tak se šel znovu osprchovat. Po sprše si vysušil a upravil vlasy, vyčistil obličej a navoněl se svým oblíbeným parfémem. V ložnici si vybral celočerný outfit, aby na sebe nepoutal až tak velkou pozornost a tím ukončil své přípravy.

Na jídelním stole si vzal peněženku, telefon, klíče od bytu a od auta a vyrazil směrem ke svému zaparkovanému autu. Telefon mu ukazoval dvacet minut před sedmou hodinou večer, vhodný čas na to vyjet na místo srazu. Kdyby byla zácpa nebo by zabloudil, tak pravděpodobně dojede i tak včas.

Jako první se v autě připoutal, vzpomněl si totiž na to, jak ho na to Jisung upozornil. Poté si dal telefon do držáku a po propojení s rádiem si tam pustil playlist nově vydaných kpop písniček. Moc se v nich Minho neorientuje, tak si chtěl poslechnout, co je zrovna trendy. A po zkontrolování, že má vše, vyparkoval z parkovacího místa a rozjel se k JYP Entertainment.

Na to, že je teprve půlka srpna, tudíž by ještě mělo býti léto a teplo, tak už se řádně ochladilo, a tak během jízdy si Minho na jedničku zapnul topení. Nebylo mu úplně nejtepleji, protože si doslova vzal pouhé tričko bez žádné mikiny či svetru. Ale už vyjel, takže se pro to nechtěl vracet. Prostě to už nějak vydrží.

Cesta byla hladká, žádné velké zácpy, na semaforech ani tolika nezastavoval a nenarazil ani na žádného brzdiče. K JYP Entertainment tak dojel o sedm minut dřív. Zaparkoval a zhasl motor, protože Jisung ještě nikde nebyl k vidění, a tak si nechtěl plácat naftu. Hned poté vzal telefon a napsal Jisungovi, že už na něj čeká na parkovišti.

Po pár minutách čekání a projíždění Instagramu si Minho očkem všiml třech chlapců, kteří vyšli z velké budovy blízko u něj. Všichni tři na sobě měli roušku, kšiltovku a sluneční brýle, takže by nebylo poznat, kdo je kdo, kdyby je Minho už takhle naživo neviděl. Když se chlapci rozešli blíž k jeho autu, tak se odepnul a vylezl z auta.

„Zdravíčko," usmál se Minho na tři chlapce před ním, kteří ho rovněž pozdravili. Chan se porozhlédl kolem, jestli neuvidí někoho podezřelého, kdo by je mohl fotit a jakmile nikoho neviděl, tak si sundal roušku se slunečními brýlemi a podal Minhovi ruku. „Rád vás zase vidím, chtěl jsem vám říct, že i naše vedení bylo nadšené z těch outfitů," zmínil se blonďatý chlapec.

Minhovi to vytvořilo úsměv na tváři. „To moc rád slyším," odvětil na kompliment od Chana. Opravdu si toho vážil, protože ho to utvrdilo v tom, že to mělo cenu dělat. „Už jste v nich něco natáčeli?" Optal se Minho po odtažení ruky, jeho pohled běhaje mezi chlapci.

„Už máme všechno natočený a musím říct, že nám to tam fakt sekne," odpověděl mu Changbin, který už měl stejně jako Chan sundanou roušku a sluneční brýle. Jisung napodobil své starší kamarády a sundal si to také. „To jo, ono hodně dělá to, že jsou ty outfity dělaný přímo pro nás. Prostě nám dobře padnou," dodal nejmladší chlapec s úsměvem.

Brunet se na chlapce znovu usmál. „Se snad z toho budu červenat," zasmál se, což donutilo i ostatní chlapce se zasmát. „Ale prosim vás, však vy musíte být na komplimenty zvyklý," odvětil mu Chan s laškovním úsměvem na tváři, načež se Minho na něj podíval velmi podobně. „No, to vy jistě také," vrátil mu kompliment nazpět.

„Tak to by stačilo, vystydne nám jídlo," zakřenil se nejmladší z chlapců a poukázal na tašku v jeho pravé ruce. Minho se usmál a pochopil, že chce Jisung už jet pryč. Changbin a Chan to pravděpodobně pochopili také.