ICONIC

část ღ druhá

Od dělání náčrtků a pití kávy Minha vyrušilo zvonění zvonku. Bylo teprve čtvrt na deset ráno, proto byl brunet překvapen, že na něj někdo zvoní tak brzy. Bez jediného slova k protestu položil hrnek s kávou na stůl, srovnal papíry a vyrazil ke dveřím. Přes kukátko zjistil, že se na něj za dveřmi culí Seungmin.

„Ahoj, Seungmo, co potřebuješ?" Pozdravil Minho mladšího poté, co otevřel dveře. Vyšší brunet ve vzduchu zamával s tabletem v ruce. „Našel jsem ti, jak líp zpropagovat značku," pověděl Minhovi a pousmál se. „Už? Jsi rychlej," zasmál se starší, načež trochu poodstoupil od dveří, aby chlapci udělal místo pro vstup do jeho bytu.

Chlapce posadil k jídelnímu stolu, Minho šel mladšímu udělat čaj a Seungmin si mezitím připravil všechny potřebné materiály, které pro druhého nasbíral. „Tak cos' našel?" Otázal se starší, na stůl pokládaje hrnek s černým čajem a sklenici medu. Mladší chlapec počkal, až si Minho sedne a následně k němu pootočil obrazovku svého tabletu.

Na obrazovce svítil instagramový profil, který Minho neznal. „Jelikož nemáme úplně nejvíc prostředků k tomu, abychom měli třeba billboard nebo reklamu někde v televizi, tak mě napadlo úplně něco jinýho," započal Seungmin a prstem poukázal na zmíněný profil na obrazovce. „Mohli bychom něco někomu poslat."

Minho nadzvedl jedno své obočí, nechápaje, co mu Seungmin říká. „Takže bychom poslali výrobek někomu, a to by nám udělalo reklamu?" Otázal se, zvedaje pohled od obrazovky. Vyšší chlapec zakroutil ruku, jako že je to půl na půl. „Bude to trošku složitější, uznávám, může to vyjít a nemusí, ale poslouchej mě," odpověděl s úšklebkem.

„Pošleme jeden výrobek nějaké skupině, mě napadlo klukům z 3RACHA a napíšeme jim tam třeba nějaký vzkaz. Oni se po koncertu fotí a pak to sdílí na instagram, jak můžeš vidět," popostrčil k Minhovi tablet s příspěvkem, na kterém byli zmínění chlapci po koncertu. „Třeba se nám poštěstí a jeden z nich si na sebe oblíkne to, co jim pošleme."

Minho už chtěl kroutit hlavou, když ho Seungmin zastavil. „Nebo!" Zasmál se. „Nebo po koncertu mají rozhovor, kde se jich často ptají, co na mají na sobě, takže i tam by to šlo," dodal ke svému nápadu. Staršího ale nepřesvědčil, což značilo to, jak okamžitě zakroutil hlavou. „Takže ty vlastně chceš, abych spoléhal na to, že to ukážou nebo že si to vůbec vezmou na sebe?"

Mladší opatrně zakýval hlavou. Minho na něj koukal pohledem, jestli to myslí vážně. Pro něj to znělo absurdně. Nechce dělat něco, u čeho ani neví, jestli je to možný. Třeba si to vezmou na sebe, ale neviděl v tom, jak by jim to mělo sakra udělat reklamu. Tohle byl první Seungminův nápad, se kterým moc nesouhlasí...

„Hele, Mine, já vím, že to zní šíleně, ale jiná varianta mě nenapadla. Jiné typy reklam stojí hrozně moc a na to teďka úplně nemáme. Kdyby mi tohle nepřišlo reálný, tak ti to ani nenavrhuju," vyjádřil se Seungmin k tomu, jak se na něj Minho koukal. Starší chlapec si nahlas vydechl a založil si ruce na hrudi.

„V čem je to reálný?" Zeptal se, dávaje tomu naděje. Přeci jenom Seungminovi důvěřuje a jedna taková výzva je nezruinuje. Mladší brunet se nadšením usmál, vzal si od Minha tablet a něco na něm namačkal. Následně ho opět položil před staršího. Na obrazovce byla tabulka různých čísel, datumů a názvů. Minho nechápal ani jednu kolonku.

Seungmin se napil čaje a odkašlal si. „Je to zdarma, pokud nepočítáme náklady na výrobek a poslání k nim do společnosti. Další věc, příští týden mají koncert tady v Seoulu, takže tam by si to na sebe mohl vzít a poslední věc, našel jsem kontakt na jejich manažera," dopověděl a opřel se o opěrátko židle.