ICONIC

část ღ třetí

Uběhlo něco přes deset hodin od Seungminova vtrhnutí do Minhova bytu a Minhovy myšlenky se nezastavily. Stále si v hlavě opakoval, jestli je to dobrý nápad, jestli tu nabídku nemá zavrhnout nebo jestli to vůbec vyjde... Však to zní bizarně... Jenomže Minhova značka nemá v podstatě co ztratit.

Jenže, jenomže, ale.

K ničemu by takto nedospěl. Kdyby tu nabídku nechal plavat, tak by nezjistil, jestli je to reálné a hlavně by musel hledat další možnost, jak se více zviditelnit. Ale jak, když nemá tolik financí? Sám Seungmin mu říkal, jak na tom firma je, že nic jiného si dovolit nemohou...

Ach jo.

Minho si vzal svůj notebook a na internetu si vyhledal rozhovory s 3RACHA. Musel zjistit, jak to funguje, co z toho rozhovoru mohou ostatní zjistit a další podobné podrobnosti. Seungmin mu tvrdil, že se z v rozhovorech ptají na to, co mají interpreti na sobě. To je jejich jediná šance na zviditelnění...

„Však to má minutu dvacet, jak to můžou stihnout?" Zamumlal si Minho pod nosem a s tím klikl na první rozhovor, který mu na YouTube vyběhl. Tři chlapci stáli před nechutně svítivou žlutou stěnou a usmívali se od ucha k uchu. Podle Minha chlapci vypadali jako sympaťáci, takže chápal, co na nich jejich fanoušci vidí.

Rozhovor proběhl opravdu rychle. V pozadí byl vcelku velký ruch a kolem chlapců procházeli další umělci. Slečna moderátorka se chlapců opravdu stihla zeptat, co mají na sobě, což se Minho divil. Sice to všichni řekli rychlejším tempem, ale stihli říct značky a i pocity, jaké z toho outfitu mají. Účel tedy splněn.

Hnědovlasý chlapec sedící na sedačce ve svém obývacím pokoji si velmi nahlas povzdechl. Minho civěl na monitor notebooku, který měl položený na stehnech a nevěděl... Přemýšlel, zda je to vůbec vhodné posílat něco někomu jako fanoušek... Přijde mu to trochu podlé a vlezlé. Hlavně proč by zrovna Minho a jeho značka KNOW měla být ta, kterou si chlapci vezmou?

Z nekonečného přemýšlení ho vytrhlo vyzvánění telefonu na konferenčním stolku. Na displeji svítila přezdívka Seungmo a když se pro telefon natahoval, tak si opět nahlas povzdechl. Co má Seungminovi říct? Však se ještě nerozhodl...

„Čauves Mine, tak co?" Ozvalo se z druhého konce telefonu, když Minho příchozí hovor přijal.

Minho se uchechtl. „No, upřímně, ještě-"

„Neříkej mi, že si nad tím ještě nepřemýšlel," skočil Seungmin Minhovi do řeči. 

Starší chlapec se znovu uchechtl. „Přemýšlel, ale nevím, jsem na vážkách."

„Mine, žiješ jenom jednou. Nemáš co ztratit. Když to nevyjde, tak najdeme jinej způsob, ale pojď trochu zagemblit. Je to jednoduchý, buď to vyjde nebo ne," zasmál se mladší.

Minho zakroutil očima, jak kdyby to měl mladší chlapec vidět. „Fajn."

„Tak se mi líbíš!" Ozvalo se okamžitě z druhé strany telefonu. V Seungminovo hlase bylo slyšet nadšení, které u něj Minho už dlouho nezaznamenal.

Brunet s notebookem na stehnech se pousmál. „Dořešíme to zítra v kanceláři, zavoláme tam i kluky a řekneme si, co a jak."

„Bych to klidně začal řešit i teďka..." Zamumlal si mladší pro sebe, ale stejně tak, aby to starší chlapec zaregistroval.

Minho si nahlas povzdechl a hlavou otočil na hodiny, které ukazovaly třičtvrtě na osm večer. „Už se mi nikam nechce, Seungmo, dořešíme to zítra."

„Tak my přijdeme k tobě, to není žádný problém," rozesmál se mladší a s tím hovor ukončil.

S dalším povzdechnutím Minho položil telefon na sedačku, zavřel notebook a položil ho vedle telefonu na sedačku. Zvedl se, zamířil směrem do kuchyně, kde vytáhl čtyři skleničky, do kterých následně nalil jablečný džus, který předtím vyndal z ledničky. Po uklizení džusu zpět do lednice, otevřel horní poličku, ze které vzal první pytlík s křupkami a poličku zavřel.