ICONIC

část ღ jedenáctá

Chlapci se, i přes Minhovu nejistotu, dohodli na částce 2 100 000 wonů za celkovou objednávku pro 3RACHA. Taktéž se dohodnuli na tom, že tohle celé bude řešit Seungmin, protože mladší viděl, jak se k tomu Minho moc nemá. Takže na dnešní měření přijede, jakmile bude moct a cenu s nimi probere on.

Minhovi to nevadí. Od toho má přeci asistenta a manažera v jednom, aby za něj zařizoval věci. Opravdu by mu bylo blbý říct si takovou částku, když ještě nikdy nic takového nedělal, tak tam pošle někoho, komu to je vcelku jedno. Profesionalita.

Po dokončené debatě chlapci vylezli z auta a došli dovnitř do kanceláře, ve které se oba posadili do křesla. Minho se podíval na svůj telefon, který mu ukazoval dvě minuty po čtvrt na deset. „Máš ještě hodinu, snídals?" Nahodil starší a bez kouknutí na chlapce naproti odemkl svůj telefon a otevřel doručovací aplikaci.

„Ještě ne, ty?" Odpověděl mladší chlapec, také bez zvednutí hlavy. Jeho pohled byl upřený do telefonu stejně jako Minhův. „Já jo, ale chci si objednat nějakou kávu, tak ti rovnou objednám snídani," vysvětlil starší chlapec a začal projíždět nejbližší kavárny. Moc kávu nepije, nemá moc rád hořké, a proto když už teda má chuť na kávu, tak si ji dá s hromadou cukru.

„To nemusíš, já se můžu nasnídat na kampusu," řekl Seungmin, tentokrát už zvedaje hlavu na druhého chlapce. Minho se na něj však ani nepodíval a ani mu neodpověděl, protože už měl vybráno, co mu k té snídani koupí. Chtěl mu dát něco za to, že musel kvůli němu odejít dřív ze svého bytu, aby Minhovi pomohl.

Hnědovlasí chlapci si tedy společně spokojeně poseděli a Seungmin se dokonce nasnídal bez keců. Minho mu totiž objednal jeho oblíbený plněný bagel s míchanými vajíčky, jarní cibulkou a slaninou, takže mu tím zavřel pusu.

Pokecali o životě. Minho mezitím poklidil svou už tak čistou kancelář a na stůl si připravil několik krejčovských metrů a předudělané papíry s tabulkou, do které bude zapisovat jejich míry. Také si tam zapálil vanilkovou svíčku, která mu provoněla celou kancelář. Během toho, co tam Seungmin byl, tak uklízel a životopisů z předtím se ani nedotkl.

Poté Seungmina odvezl na kampus a když jel zpět do studia, tak ani nespěchal. Pořád se na něm podepisovala ta lenost z rána. Avšak když dojel na místo, tak si do své kanceláře vzal vybrané látky na outfity pro 3RACHA a přemýšlel, z čeho je tedy udělat. Prioritou pro něj bylo, aby to bylo co nejvíce pohodlné.

Zkoumal všechny typy látek, které ve studiu našel. Zároveň zkoušel různé kombinace, které látky by se k sobě hodily a naopak. Chtěl pro ně udělat ten nejlepší outfit, když už se se Seungminem schodli na takové sumě. Nechce je zklamat. Teda, především nechce zklamat sebe.

Po delším zkoumání si objednal oběd, který si v klidu snědl a následně se přesunul na zbytek životopisů. Celkem mu to utíkalo, protože se na to měření zvláštním způsobem těšil. Ještě nikdy takhle s nikým nespolupracoval, takže je to pro něj novinkou. A už se nemůže dočkat, až na ten moment dojde.

Brzké odpoledne měl tedy zabité životopisy a obepisování zájemců o práci. Je dobré, že může zaměstnat kohokoliv, protože pro takovou práci není potřeba žádné vzdělání. Alespoň to si on sám myslí. Však on sám nemá se šitím nic společného, to samé Seungmin nebo Hyunjin s Jeonginem a Felixem, tak proč by to měl hrotit.

Když na hodinách odbila pátá hodina, tak zavřel notebook a začal se připravovat na hosty. Do kanceláře si přisunul další tři křesla, kdyby náhodou přijeli i s manažerem. Což teda byla dosti pravděpodobné. Tudíž v kanceláři měl pět kancelářských křesel, na které se mohou pozvaní hosti posadit.