ICONIC

část ღ třináctá

Cesta chlapcům uběhla rychleji, než oba čekali. Díky small talku na místo dojeli s úsměvem na tváři, oba rádi, že spolu mohou trávit čas. Avšak když chtěli vystoupit, tak si Jisung uvědomil, že by si i Minho měl nasadit roušku stejně jako on, aby se náhodou nestalo, že je někdo pozná. Nebo spíš, aby se nestalo, že s ním Jisung bude vyfocený.

Řekl to Minhovi přesně takhle narovinu, což bruneta celkem zaskočilo. Ale naprosto to chápal, nemuseli se dostat do skandálu hned takhle na začátku jejich... čeho? Přátelství?

Však ani nejsou kamarádi.

Minho svou myšlenku zatřepáním hlavy zahodil, nasadil si roušku a s tím oba chlapci vyšli z auta. Starší chlapec zamkl auto, následně zkontroloval, zda se mu to auto opravdu zamklo a pak následoval Jisunga do restaurace, ve které snad v životě nebyl. Restaurace vypadala naprosto skvěle, dokázal by i říct, že z toho cítil mladšího vibe.

Na to, jak byla moderně zařízena, tak nabízela typické korejské jídlo, kterým Minho nepohrdne. Měl na všechno z toho chuť, nevěděl, co si má vybrat. „Co si tady dáváte?" Zeptal se Jisunga, když k němu došel blíže. Chlapci stáli velmi blízko sebe a kdykoliv se Minho podíval na Jisunga, vnímal mezi nimi menší výškový rozdíl, který mu přišel roztomilý.

„Většinou si objednávám bibimbap, ale teď mám chuť na japchae," přiznal se mladší chlapec, snaže se mluvit tak, aby mu druhý chlapec rozuměl i přes roušku. Minho na to kývnul a rozhodl se, že si objedná to stejné, jako Jisung. To také udělal a rovnou za ně oba zaplatil, i když se předtím chlapci dohodli na tom, že si to každý zaplatí sám.

„Proč jste to zaplatil? Však jsme se na něčem domluvili!" Řekl Jisung vyšším hlasem, sundav si roušku, když zalezli zpět do auta. Starší chlapec se na něj pouze usmál a popřál mu dobrou chuť. „To není vůbec fér," zamumlal černovlásek, ale stejně se připoutal, otevřel si své jídlo a začal jíst. Samozřejmě bez toho, aby Minhovi popřál dobrou chuť. A ani nepoděkoval.

Minho si do GPS nastavil nejbližší větší parkoviště, kde by se oni mohli v klidu najíst. Nebo spíše on, protože Jisung byl už zabořený ve své porci. S puštěnými písničkami se rozjel od restaurace a přívětivou rychlostí se snažil dostat na zadané místo. 

To by ale nebyl on, kdyby nezapomněl na jednu důležitou věc.

„Vy se nepoutáte?" Nadhodil Jisung ani ne minutu od toho, co se Minho rozjel. Brunet se snažil neprotočit očima, když se našel někdo další, kdo ho za to začne buzerovat. „Zapomínám na to," odpověděl mu a jednou rukou se u toho snažil připoutat. Jenomže byli uprostřed města a Minho musel řadit, aby mu to auto vůbec jelo.

Připoutat se jednoduše nedokázal, a tak pás pohodil zpět. Periferním viděním viděl, jak nad ním Jisung zakroutil hlavou a zavřel svou krabičku s jídlem. Tu položil na zem a bez toho, aniž by něco řekl se nahnul ke staršímu chlapci a vzal Minhův pás. Minho měl co dělat, aby se nepřestal soustředit na to, co se dělo na silnici...

Po tom, co Jisung Minhův pás připoutal, tak se vrátil zpět ke své krabičce s jídlem a na plastovou vidličku si nabral smažené nudle. „Jsou za to mastný pokuty, tak si na to dejte pozor," sdělil staršímu a dal si sousto do své pusy.

Minho byl mimo. Zrychlil se mu tep, volant i řadící páku držel zbytečně silně a mrkal neuvěřitelnou rychlostí. Řekněme, že Jisungovo chování nečekal a nyní nevěděl, jak se s tím vypořádat. I když se v podstatě nic nestalo.

Jediné, co se stalo, je to, že byl černovlásek na milimetr blízko u Minhovo obličeje a doslova ho připoutal, aby náhodou nedostal pokutu, která je ještě k tomu mastná.