Miluj mě... (Vkook)

24

O 2 roky později

Sedím na zahrádce v kavárně, pozoruji klidnou ulici a lžičkou kroužím v horké kávě. Přemýšlím o událostech, které se odehrály před dvěma lety. Občas to dělávám, přehrávám si v hlavě staré vzpomínky, jako film a znovu a znovu se jimi mučím. Od Taehyunga jsem nikoho neměl. Nedokážu se přimět cokoli cítit. Znovu jsem se uzavřel do sebe a hradby okolo mého srdce jsou ještě vyšší a silnější, než kdy bývali. Nedokážu na něj zapomenout. Nevím jestli by nám to spolu vyšlo, kdyby byl ještě naživu, ale vím, že mě jeho ztráta zničila. Něco ze mě toho dne zemřelo s ním.

Yoongiho jsem tehdy také viděl naposledy. Zmizel, jakoby nikdy ani neexistoval. Zajímalo by mě jestli se stále živí jako nájemný zabiják nebo jestli toho nechal, tak jako já. Už nedokážu vzít život.

Usrknu si hořké kávy a poválím její chuť na jazyku.

Už k Yoongimu necítím nenávist. Když jsem se vzbudil v hotelu, kousek od sklepa, ve kterém se to všechno odehrálo, poté co mě zasáhla Yoongiho uspávací šipka, chtěl jsem ho najít a ublížit mu. Hledal jsem ho, ale bez úspěchu. Nikdo jménem Min Yoongi už neexistuje. Vždy byl velmi dobrý ve všem co dělal a tak pro něj určitě nebylo obtížné změnit si jméno a doklady a odjet ze země. Aspoň si to myslím. Postupem času jsem ho pochopil. Jen dokončil úkol, který já nezvládnul. V minulosti jsem zabil mnoho chladnokrevných vrahů a jsem si jistý, že měli rodiny a lidi, které je milovali. Nikdy to pro mě nebyl důvod k zaváhání. I milovaný vrah je stále vrahem. A tak nebyla moje láska k Taehyungovi pro Yoongiho překážkou.

Jsem rád, že se sám odstranil z mého života. Dokážou pochopit proč to udělal, ale nikdy mu to neodpustím. Nemohl bych se s ním nadále stýkat.

Sebral mi Taeho. A stále to bolí.

Bolest z jeho ztráty už není tak ostře bodavá, jako kdysi, ale stále tu je. Nemyslím si že někdy zmizí. Už navždy bude hučet pod povrchem a občas uprostřed noci vybublá v podobě neustávajících vzlyků.

Jedinou drobnou útěchou mi je, že jsem dokázal očistit Taehyungovo jméno. Říkal pravdu, byl nevinný. Nepatrně se pousměju. Tu dívku tehdy zavraždil jeho starší bratr, který byl vždy oblíbencem Taehyungovi bohaté rodiny. Především jeho otce, který Taeho přinutil, aby vzal vinu za bratrovy skutky na sebe. Tae si odseděl dva roky a pak ho otec díky penězům dostal ven. Otec se ho zřekl ještě dlouho před tím, než k této vraždě došlo. Nesnesl mít za syna gaye, ale hodil se mu, aby zachránil rodinu před ostudou, kterou by dozajista vyvolalo, kdyby se veřejnost dozvěděla o činech jeho nejstaršího syna.

Je to jen pár měsíců zpátky co jsem to všechno zjistil. Někdo, nejspíš Yoongi mi tehdy poslal všechny potřebné důkazy a já poslal policii anonymní typ. Doteď nevím jak se mu povedlo proniknout do tajů Taehyungovi rodiny. Vina ho nejspíš donutila nalézt i nemožné a teď už sedí ve vězení ti správní lidé.

Dopiju kafe, hodím na stůl peníze a zvednu se ze židle. Zasunu ji a vydám se směrem ke kopci. Je tady hezky, slunce svítí a je docela teplo. Jdu klikatou pěšinou dokud neuvidím kovovou bránu. Takhle ve dne nevypadá hřbitov děsivě. Byl jsem tu zatím jen jednou a i když je to už dávno cestu znám. Dojdu až k vysokému dubu a jednoduchému bílému náhrobku, který se skrývá ve stínu jeho větví. Ten pohled mě bodne u srdce. Nebyl bych tady, kdyby dnes nebylo výročí Taehyungovi smrti. Občas si říkám, že bych měl chodit častěji, ale nedokázal bych to. Dnes jsem tu jen proto, že mi to připadá správné. Nevím co bych měl říct a tak jen hledím na bílý kámen s Taehyungovím jménem. Oficiální verze říká, že Taehyunga zastřelil nějaký náhodný zloděj na ulici. Ta historka je taky nejspíš Yoongiho práce.