Miluj mě... (Vkook)

22

Dopovím Yoongimu celý svůj příběh. Řekl jsem mu i to, co se tu dělo poté, když jsem ztratil paměť (přestože některé pikantnosti jsem si nechal pro sebe). Také jsem mu vysvětlil, že tomu sice nerozumím, ale Taehyungovi věřím. Celou tu dobu mě tiše poslouchal a nic neříkal.

,,Tak to seš pěkně v hajzlu kamaráde." řekne nakonec a střelí pohledem směrem ke dveřím od ložnice.

,,Můžeš mi vysvětlit, co přesně teď hodláš dělat? Přemýšlel jsi nad tím vůbec?! Jsme ve svém oboru na špici. My neděláme chyby a naši klienti to vědí. Proto máme zakázky, díky kterým dostáváme zaplaceno a díky kterým děláme ze světa lepší místo. Myslel jsem, že jsi rád za příležitost, kterou jsem ti dal! Zbavovat zem vrahů a násilníků bylo to, co jsi chtěl!"

,,Přesně tak! Ale Taehyung je nevinný." namítnu.

,,Nevinný!? A z jakého důvodu si to myslíš? Protože ti to řekl? Protože tě oblbnul a ty ses do něj zamiloval!? Jungkooku... Víš, že mi na tobě záleží. Nenech se jím obelhat jen proto, že k němu něco cítíš. Jeho případ byl velmi dlouhou dobu prošetřován policií. Důkazy ukazují na něj a navíc se přiznal!''

,,Myslím si, že někoho chrání. Yoongi musíš mi věřit."

,,Tobě já věřím. Nevěřím jemu. A i kdyby to nějakým záhadným způsobem byla pravda a on byl skutečně nevinný, už jsme jeho případ vzali. Teď nemůžeme vycouvat. To by nás zničilo. Musíme ho zabít!"

,,Yoongi prosím...prosím. Zkoušel jsem to. Chtěl jsem se ho zbavit, ale nedokážu to. Nemůžu."

,,Já můžu." odpoví Yoongi a poklepe prsty na svojí zbrani, kterou má zastrčenou za opaskem.

,,Yoongi to ne. Prosím, pomoz mi ho zachránit. Vím, že to dokážeš. Jsi ten nejchytřejší člověk jakého jsem kdy potkal."

Dlouze se mi zadívá do očí. Mám pocit, jakoby mi viděl až do duše.

,,Miluješ ho?" zeptá se klidně. ,,Jsi ochoten pro něj riskovat celou naši firmu? Jsi ochoten přijít kvůli němu o všechno a připravit sebe i mě o peníze?"

Proviněle kývnu hlavou. ,,Promiň Yoongi..."

Blonďák se zhluboka nadechne a poté promluví.

,,Dobře. Zůstaňte tady. Ať odtud Taehyung nevystrkuje hlavu, venku mu hrozí nebezpečí. Zajedu si promluvit s klientem a něco už vymyslím."

,,Yoongi ty jsi nejlepší!" vykřiknu radostně a vrhnu se mu kolem krku.

***

,,Taehyungu?" Zaklepu na dveře a vejdu do ložnice.

Hnědovlásek sedí na posteli. Jakmile vstoupím, trhne ke mně pohledem a nervózně polkne.

,,Kde... kde je tvůj... kamarád?" odpoví nejistě, když si všimne, že jsem sám.

,,Už se nemusíš bát. Yoongi všechno zařídí. Jel si promluvit... no...s tím člověkem, co si přeje tvou smrt. Yoongi určitě něco vymyslí a potom... potom budeš volný."

,,Opravdu?" zašeptá nevěřícně.

,,Opravdu." přitakám a sednu si vedle něj.

,,Jak nás vlastně našel?"

,,Když jsem zapnul vysílačku, musel zachytit její signál. Mohlo mě to napadnout." odpovím.

,,Aha."

Potom přijde pauza při které nikdo z nás nic neříká. Je mi z toho divně.

,,Co bude až odtud vyjdeme?" zeptá se najednou Taehyung a mnou projede protivný osten úzkosti.

,,Co bys chtěl, aby bylo?"

,,To já nevím..."

Nastane dlouhé ticho. Vůbec si nejsem jistý tím, co bude dál. Copak spolu můžeme zůstat po tom všem, co jsme si navzájem provedli? Jedna věc je žít spolu v uzavřeném bytě bez možnosti úniku. Úplně jiná věc je skutečný svět. V opravdovém světě se lidé, kteří se milují většinou nesnaží navzájem zabít. Jak máme překonat takovéto křivdy?

,,Omlouvám se. Za všechno." šeptnu.

,,Já taky." přidá se Taehyung.

Atmosféra v místnosti je zdrcující. Otočím se na Taeho a všimnu si jak si mne ruce.

,,Myslíš si, že máme nějakou šanci, že by nám to mohlo fungovat?" vyhrkne najednou a nakloní se až ke mně.

Neuhlídám oči a pohledem mu sjedu na rty. On si toho všimne a na okamžik zaváhá. Poté potřese hlavou, jakoby z ní chtěl vytřepat všechny myšlenky a přitiskne svá ústa k těm mým. Polibek mu nadšeně vracím. Zatlačí mi do ramen a položí mě na záda. Nechám se jím zalehnout. Zajedu mu rukou do vlasů a zatahám za ně. Tohle je tak jiné. Oba víme přesně, na čem jsme. Nikdo si na nic nehraje.

,,Poslední sex před tím než budeme volní?" navrhne Taehyung laškovně a já se zaraduju nad tím, že se mu vrátilo sebevědomí.

,,Když tak prosíš."

,,Já neprosím, ty budeš prosit."

,,Ho ho ho, tady si někdo věří." zasměju se a přetočím nás.

,,To teda věří." nedá se Taehyung, zatlačí mi do hrudi a opět se dostane nahoru. K naší smůle tam však nevydrží moc dlouho a oba se skutálíme z postele na zem.

,,Au." zaúpíme současně a začneme se smát.

,,Miluju tě." zašeptám a vzhlédnu k němu.,,Víš upřímně si myslím, že máme hodně malou šanci, aby nám to vyšlo, ale jsem ochotný to risknout, protože tě miluju. A to je teď to jediné, co mě zajímá."

Taehyung užasle vytřeští oči a pootevře rty. Nadzvednu se na loktech a dám mu pusu.

,,Jungkooku, nutíš mé srdce bít jako o závod. To víš, že to chci zkusit. Jestli nám to nevyjde tak dobře. S tím už nic nenaděláme, ale nesnášel bych se, kdybych nám nedal alespoň šanci. Taky tě miluju."

Naše ústa se do sebe opět zaklesnou a my se necháme strhnout city, které naplní naše srdce i těla.