Miluj mě... (Vkook)

6

Zamíří směrem do kuchyně, odkud se za chvíli ozve hlasitá rána.

Vylekaně vystřelím do sedu, abych se podíval co se stalo.

Taehyung je ke mně otočený zády, zhluboka oddechuje a rukou sevřenou v pěst se opírá o zeď.

,,Kurva, kurva..." šeptá si pro sebe a opakovaně mlátí do stěny před sebou. Jeho pěst se pomalu barví do ruda, ale jeho jakoby to vůbec netrápilo.

Celý se třesu a přihlížím tomu děsivému výjevu přede mnou. Pořád jsem nahý, ale jsem v takovém šoku, že si to vůbec neuvědomuju.

Taehyung najednou celý zkamení, na pár vteřin se přestane hýbat, potom svěsí poraněnou ruku po svém boku a opře se čelem o zeď.

Zhluboka a velmi dlouze se nadechne a pak se s trhnutím otočí.

Projede mnou záchvěv strachu a okamžitě sklopím hlavu k zemi.

Nevidím ho, ale slyším jeho kroky, které se ke mně přibližují. S každým tichounkým klapnutím jeho podrážky o zem sebou škubnu. Oči mám plné slz. Čím blíž ke mně je tím víc se krčím.

Ucítím jak se vedle mě prohne sedačka a neodvážím se ani pohnout.

,,Jungkooku." zašeptá tiše a položí mi svou dlaň na tvář.

Cuknu sebou, ale neodtáhnu se.

,,Jungkooku, podívej se na mě." řekne konejšivě a já k němu ze strachu zvednu svůj pohled.

Jeho výraz se už zase změnil. Světle hnědé vlasy mu stejně jako předtím padají do očí, ale na rtech mu pohrává drobný úsměv. Není to ten typ úsměvu, při kterém se vám ježí chloupky na zádech a vy máte chuť utéct, ne, vypadá mile, dokonce starostlivě.

,,Promiň mi to prosím...prosím...Je mi to tak moc líto..." šeptá, zatímco mě hladí po tváři a stírá tak moje slzy.

Nahne se vpřed, chytí mě za zápěstí a obkročmo si na mě sedne.

Nebráním se.

,,Ty nechápeš jaké to pro mě je být v tvojí přítomnosti. Vůbec nechápeš jak moc mě vzrušuješ." Olízne si rty a věnuje mi pohled, po kterém by se před ním spousta žen i mužů ochotně plazila po zemi.

Vyjeveně rozevřu oči.

V životě jsem neviděl nikoho s tak spalující přitažlivostí.

Ty oči by dokázaly zabíjet.

,,Strašně mě to mrzí... Neovládnul jsem se. Když tě vidím tak mám prostě chuť dělat s tebou různé...věci."

,,Š-škrtil jsi mě..." vykoktám slabě a bojím se jeho reakce.

,,Omlouvám se. Moc se omlouvám." šeptá a začne mě líbat na uchu.

,,Nemohl...jsem se na-nadechnout."

Taehyung se mi podívá do očí.

,,Ale nakonec jsem tě pustil. Neublížil bych ti. Ne doopravdy."

,,Tak proč to pořád tak bolí?" namítnu.

,,Kde přesně to bolí?" zeptá se.

Nechápu proč se ptá. Moc dobře ví kde.

,,Tady? Tady to bolí?" zeptá se a přitiskne se mi svými ústy na krk.

Tichounce vzlyknu a po tváři mi sjede další slza.

,,Prosím...prosím, přestaň." dostanu ze sebe.

,,Proč? Protože to bolí?" zeptá se se rty stále těsně přiloženými k mé kůži. Ucítím jak mu jeden koutek úst vystřelí vzhůru a on se uchechtne. ,,Je bolest nutně špatná věc?" Znovu ke mně zvedne své hnědé, hustými řasami lemované oči.

Neodpovím. Jenom se na něj dívám.

Položí mi svoje prsty na rameno a pomaličku s nimi začne posouvat vzhůru.

Začnu zhluboka dýchat a tiše vykviknu, když se jeho ruka znovu semkne kolem mého krku.

Nahne se k mému uchu a znovu zopakuje svoji předešlou větu. ,,Je bolest opravdu špatná věc?"

Zavřu oči a vnímám jak mi jeho horký dech klouzá po pokožce.

,,Netvrď mi, že tě to ani trošku nevzrušuje. Já vím jak je to doopravdy... Cítím jak pode mnou tvrdeš."

Taehyung se zhoupne v bocích a má ústa okamžitě opouští hlasité zasténání smýšené se zoufalým vzlyknutím.

,,Pokud mi to dovolíš tak se mnou zažiješ to co ještě nikdy s nikým." Jeho palec mi začne přejíždět po krční tepně. ,,Slast je pěkná věc, ale když víš jak ji správně propojit s bolestí..." Taehyungovo sevření se zpevní, ale pořád můžu dýchat. ,,Přivedu tě do extáze Kooku. Ukážu ti vrchol všeho..."

Musím se nějakou dobu odhodlávat než se odvážím, abych promluvil.

,,Mám...mám vůbec na vý-výběr? zeptám se roztřeseně.

Podívám se mu do očí a na malou chvíli se mi zdá, že se v nich zračí naprosto jasné ne. Během chviličky to zmizí, jako by to tam nikdy nebylo. Musel jsem se přehlédnout.

Taehyungovi oči mě konejšivě pozorují a leskne se v nich už jen můj vlastní odraz.

,,Samozřejmě, že můžeš říct ne." zasměje se. ,,Přece tě...neznásilním."

,,No tak Kooku, věř mi, bude se ti to líbit, budeš to milovat. Jsi ta nejkrásnější osoba jakou jsem kdy spatřil. Mám...mám tě docela rád." zavrní mi do ucha a znovu se na mně zhoupne.

,,Vážně?" vzdychnu překvapeně.

,,Vážně." Taehyung mi věnuje zářivý úsměv. Je překrásný. Teď vypadá tak nevinně.

V roztomilém gestu nakloní hlavu na stranu. ,,Mám tě rád Jungkooku." řekne naprosto přesvědčivě. Je prvním člověkem od kterého slyším takováto slova.

Nemůžu tomu uvěřit. Myslí to vážně?

,,Víš co. Dostal jsem nápad."

,,Jaký?" zeptám se tiše.

,,Zkus to se mnou. Se vším o čem jsem mluvil. A když ti to bude nepříjemné tak přestaneme. Neublížím ti. Slibuju."

,,Prosím Jungkooku. Slibuju, že se ti to bude líbit."

Hledím na jeho okouzlující tvář, jeho vlasy, rty, oči, tělo a ten úsměv.

Ach, ten úsměv.

,,Dobře." řeknu dřív než o tom vůbec stačím popřemýšlet. Jakoby jsem na ten kratičký moment vypnul mozek a promluvilo místo mě něco úplně jiného.

Jenom doufám, že to bylo srdce a že zvolilo správně...