Miluj mě... (Vkook)

5

Uplynul další den během něhož jsem Taehyunga ani jednou nezahlédl. Celou tu dobu je zalezlý v ložnici, dokonce ani nepije a nejí.

Já na druhou stranu sedím na gauči, přemýšlím proč jsme vlastně tady a dívám se na televizi.

Po dvou hodinách sledování nějakého vtipného seriálu, který však nestačí k tomu, aby mě dokázal vytáhnout z mojí melancholické nálady, mě napadne, že bych se měl jít osprchovat.

Zvednu se a zamířím do koupelny.

***

Po koupeli si kolem pasu omotám bílý ručník a jeden jeho rožek zastrčím tak ,aby mi nespadnul.

Čisté oblečení jsem si nechal v obýváku, takže se převleču až tam. Stejně je to jedno. Nevypadá to, že by se můj společník v nejbližší době chystal opustit svůj brloh.

Natáhnu ruku a otevřu dveře.

Ve stejnou chvíli zatáhne z druhé strany za kliku Taehyungova ruka.

Málem do něj vrazím, ale včas se stačím zarazit.

,,A-ahoj." zakoktám se vyděseně. ,,Zdovolíš?" zeptám se a rychle se kolem něj prosmýknu. Už si myslím, že jsem unikl, když mi jeho ruka obemkne zápěstí. Jeho prsty mě sevřou jako ocelová past a donutí mě zastavit.

Otočím se na patě a podívám se do jeho tmavě hnědých očí. On však můj pohled neoplácí. Bez jediného mrknutí hledí na moji odhalenou klíční kost.

Také k ní střelím očima.

Okamžitě se mi naskytne pohled na strupy pokrytou ranku dokonale kopírující tvar Taehyungovích zubů.

V obranném gestu si kousanec přikryju dlaní a kousek od Taehyunga couvnu.

,,Promiň mi to prosím..." řekne tichým, zastřeným hlasem, chytí mě za ruku a znovu odkryje výhled na drobné zranění na mém těle. ,,Omlouvám se." zašeptá znovu a lehounce přes ránu přejede palcem.

Celý se napnu a neodvažuju se snad ani dýchat. Připadám si jako malá myška ve spárech divokého, nebezpečného, elegantního, atraktivního kocoura s nejasnými úmysly. Chce si jen hrát nebo zautočí a už mi nikdo a nic nepomůže?

,,Bolí to?" zeptá se zvědavě. Cítím z jeho hlasu starost, ale i jakýsi zvrácený zájem.

Nic neříkám. Jsem jako socha.

Taehyungovi tajemné oči vyhledají ty mé a já mám pocit, že se pod jeho pohledem rozteču.

,,Bolí to?" zopakuje svoji otázku a tentokrát mi do ranky zaryje svůj nehet.

Cuknu sebou a vyvalím oči. ,,Bolí." vykviknu a Taehyng se usměje.

,,Omlouvám se." řekne znovu a nahne se vpřed. ,,Můžu tě ošetřit?" Neunikne mi lstivý způsob jakým pronese ona slova.

Nadále jen zkoprněle stojím naprosto bez hnutí. Možná, že když takto vydržím dostatečně dlouho tak ho to přestane bavit. Možná si ze mě jen dělá legraci jako tehdy s tím nožem a za chvilku se rozesměje a řekne něco ve smyslu, že bych se teď měl vidět jak se tvářím. Možná jen...

Taehyng přistoupí až úplně ke mně. Naše hrudi se dotýkají. Moje holá kůže oproti jeho černému tričku. Dech se mi zadrhne v hrdle.

Taehyung se skloní k mé klíční kosti a s motýlí lehkostí na ni přiloží svá sametově jemná ústa.

Pohne rty a začne něžně líbat jím způsobenou ranku. Konečně se trhaně nadechnu. Strach a neznámé, tajuplné vzrušení prostupuje celým mým tělem a otupuje mé smysly.