Miluj mě... (Vkook)

21. Flashback

,,Co to bylo?" zeptá se trochu nedůvěřivě, ale na rtech mu stále pohrává úsměv.

,,Aby nás nikdo nerušil." řeknu, ale narozdíl od něj se smát přestanu. Dojdu až k němu, zatlačím mu do hrudi a donutím ho tak couvat. Dostaneme se až k pohovce, na kterou ho shodím. Svalí se na záda a ve vzrušeném očekávání mě pozoruje. Sehnu se k němu a zašeptám mu do ucha.

,,Teď zavři oči a čekej." Poslušně udělá jak jsem řekl a já se od něj vzdálím. Udělám pár kroků směrem do kuchyně, odkud si mezi noži vyberu ten největší. Potom se pomalým tempem rozejdu ke své oběti.

Sedí na gauči, zhluboka dýchá a usmívá se.

,,Už jsem zpátky." řeknu tiše a schovám nůž za zády. Otevře oči a postaví se, takže jsme ve stejné víšce. Kvůli jeho podnapilému stavu není těžké před ním nůž schovat. Navíc nečeká, že by mu ode mě hrozilo nějaké nebezpečí.

,,To byla doba." zavtipkuje a přitáhne si mě do polibku. Párkrát mu ho oplatím a potom mu přiložím špičku nože k břichu.

,,Co to...?" Překvapeně otevře oči. První co spatří je můj mrtvolně strnulý, vážný obličej. Až na podruhé si všimne lesknoucího se ostří.

,,Co to děláš?" vykvikne. Jednou rukou ho chytím za krkem a druhou přitlačím na nůž, který mu propíchne tričko a poškrábe ho na holé kůži.

,,Pomstím dívku, kterou jsi zavraždil." štěknu po něm. ,,Někdo jí blízký si mě najal, abych tě zabil."

,,Prosím ne..." vykřikne zděšeně ve chvíli, kdy bodnu.

Zlomí se v pase a jeho ústa opustí zvířecí zasténání. Poté se velice rychle sesune na kolena a nakonec lehne na zem.

Nechám ho tam a zajdu do koupelny, abych si umyl ruce. Podle zadání bych ho měl nechat vykrvácet, tak jako on nechal vykrvácet svoji oběť. Ale možná se nad ním smiluju a za chvilku ho střelím do hlavy. Přece jen mi pořád nedělá moc dobře, když lidé trpí. Ať už jsou to sebehorší zrůdy.

Vyjdu ze dveří a k mému úžasu se Taehyung nesvíjí na zemi v bolestech. Místo, kde jsem ho zanechal ležet zeje prázdnotou. Zmateně se rozhlídnu po pokoji. V tu chvíli mě zezadu něco praští. Je to taková pecka, že se mi zatmí před očima. Zavrávorám a upadnu na kolena.

V mém zorném poli se objeví Taehyungova zkroucená tvář plná bolesti a strachu. V rukou svírá zlatou sošku buddhy, kterou mě před chvílí udeřil do hlavy a v břiše má stále zapíchnutý nůž.

Zrak mi zešedne a to poslední, co stačím zahlédnout, než se propadnu do temnoty je Taehyung, který ode mně vyděšeně couvá směrem do ložnice. Zlatá soška mu vypadne z ruky a s dunivým prásknutím zajede pod sedačku. To už o sobě ale nevím a mizím v černočerné tmě.