Resort Grand Tropical ‎| ONC2024 ✓

9. Mistr světa amoleta

„Já? Co jsem provedla já?" obořím se na něj a prstem ukážu na sebe. Pak ruku otočím směrem k němu. „To ty! Netuším, co to všechno má znamenat, ale moc dobře vím, že ta hromada fotografů před mým apartmánem nějak souvisí s tebou. A místo toho, abys mi vysvětlil, co se děje, tak mě necháš unést, já se strachy málem počůrám a pak zjistím, že mě jen vezete na druhou stranu hotelu? Jaký to má sakra smysl?"

„To je standardní postup, madam," odpoví mi bodyguard.

„Ještě jednou mi řeknete madam a uškrtím vás perlovým náhrdelníkem," pohrozím mu. Madam je moje matka. Já žádná dáma nejsem.

„Derek tím chce říct," vysvětluje Jerry, „že kdybyste šli pěšky, mohli by vás ti paparazzi sledovat. Takhle netuší, kam jste jeli. Schováme se jim přímo pod nosem."

Založím si ruce přes prsa. „To by vysvětlovalo ten únos. Ale nevysvětluje to, proč bylo vůbec nutné mé unášet."

„Netvař se překvapeně," ušklíbne se Jerry. Po jeho včerejší veselé náladě nejsou ani stopy. „Vždyť to byl Cosmopolitan, kdo mě provařil. Jezdím sem roky bez povšimnutí a zrovna když se dám do řeči s jejich redaktorkou, mám do druhého dne v zádech snad každý bulvár v zemi. To je ale náhodička, co?" uštěpačně odsekává věty.

„Drahý," promluví poprvé žena usazená v křesle, ale oči od mobilu nezvedne. „Kdyby ses s tou dívkou dal jen do řeči, nemuseli jsme tu teď hasit požáry." Kárá ho skoro mateřsky. Pane bože, jestli existuješ, prosím... Dej ať to není jeho matka! Na takové rodinné setkání nejsem oblečená.

„Ale já jsem nic neprozradila. Ani nevím, co bych měla prozrazovat," pokračuju ve své obhajobě.

„Takže budeme dál předstírat, že je to všechno náhoda. Že jsi mi omylem zalehla lehátko, omylem sis ke mě přisedla u večeře, omylem jsi se mnou strávila večer... Budeme dělat, že vůbec nevíš, kdo jsem." Jerrymu přeskakuje hlas. Je opravdu rozčílený. Jde z něj strach. Paradoxně víc než z bodyguarda, který jen stojí u dveří a mlčky vše pozoruje. Snad-ne-Jerryho-matka už nám zase nevěnuje pozornost.

„Děláš, jako bych tě měla znát," odseknu. „To jsi nějaký mistr světa amoleta?"

„Takže mi chceš tvrdit, že ti jméno Jeremy Hart vůůůbec nic neříká," pronese sarkasticky.

„Vůbec nic... Moment."

Zarazím se. Jeremy Hart. Jeremy... Hart? TEN Jeremy Hart? Slavný hollywoodský herec Jeremy Hart? Tak proto mi byl od začátku povědomý?

Pozorně se na něj zadívám. Teď už to vidím. Stačí si přimyslet blond paruku a koženou vestu a stojí přede mnou hrdinný Achilles. Kdybych mu sčesala vlasy na stranu, přidala brýle a barevné kontaktní čočky, byl by tu nový Superman. Zatočí se mi hlava. Vždyť ten chlap má doma Oscara! Jak jsem ho mohla nepoznat? A jak se vůbec mohlo stát, že někdo jako Jeremy Hart skončí v posteli zrovna se mnou? S nulou z Bostonu, se servírkou, co si sama stříhá ofinu nůžkami na papír.

Ze všech myšlenek, co jich mám teď plný mozek, zvládnu nahlas vyslovit jedinou. „Děláš si ze mě prdel?" zaječím na něj.

„Nedělej ze sebe neviňátko!" Teď už křičíme oba. Super. „Vsadím se, že ses náramně bavila, že jsi za šéfredaktorem s tou super zábavnou novinkou běžela hned, jak jsi zjistila, že tu jsem ubytovaný. Dostala jsi alespoň prémii? Povýšení? Poplácání po rameni? Nebo ti šlo jen o patnáct minut slávy, co?"

„Já jsem nikomu nic neprozradila, protože jsem ani nevěděla, že je co prozrazovat."

„Tak jak mi chceš vysvětlit, že s tím ze všech médií na světě přišel zrovna Cosmopolitan, kde čirou náhodou pracuješ, hm?"

„To nevím, ale já tě nepráskla, protože pro žádnej Cosmopolitan nepracuju, kurva drát. Vymyslela jsem si to, jasný?"

Můj poslední výkřik ještě chvíli rezonuje tichou místností. Jerry, totiž Jeremy se na mě dívá s dokořán rozevřenýma očima. Bodyguard se snaží tvářit neutrálně, ale vidím, jak mu panenky těkají mezi mnou a Jeremym. Dokonce i snad-ne-paní-Hartová zvedne hlavu od telefonu a začne se zajímat, co se kolem ní děje.

„Proč?" hlesne Jeremy.

„Protože..." rozhodím rukama. „Protože jsem na tebe chtěla udělat dojem. Protože jsem nechtěla, abys poznal, že sem nepatřím. Protože ses mi líbil a já si přála na chvilku nebýt nula."

Snad-ne-paní-Hartová si odkašle a zvedne se z křesla. „Ehm, drahoušku, my vám s Derekem dopřejeme trochu soukromí, ano?"

Pohlédne na bodyguarda, ten jen mlčky přikývne, a společně projdou dveřmi na chodbu. Sotva zůstaneme s Jeremym sami, znejistím. Bude se zlobit? A má na to vůbec právo?

„Lhala jsi mi," konstatuje. Ruce má vražené v kapsách kalhot. Taky si přeju, abych měla kapsy, aspoň bych svoje třesoucí se dlaně měla kam schovat. Proč se vlastně na dámském oblečení nedělají kapsy? Určitě je to celé manipulace ze strany výrobců kabelek, aby měly ženy důvod si je kupovat.

„Ty jsi taky nebyl zrovna upřímný, pane scénáristo," prsknu jedovatě. „Je vůbec něco z toho, cos mi o sobě řekl, pravda? Vždyť se ani nejmenuješ Jerry."

„Neřekl jsem ti, že se jmenuju Jerry, jen že mi tak říkají přátelé."

„Vážně?" nadzvednu obočí. „To je tvoje omluva? Opravdu ti přátelé říkají Jerry?"

"Ani moc ne. Kdysi dávno, ještě v dětství, mi tak říkali. A babička mi tak říká doteď."

Zrudnu. Napůl vzteky a napůl studem. Ten bídák mě nechal, abych rozkoší vykřikovala v posteli přezdívku, kterou ho oslovuje jeho babička? Fuj! Milionkrát fuj!

„A scénáře k animovaným filmům fakt píšu," pokračuje už smířlivějším hlasem. „Dělám to ve volném čase, ale nikoho moc nezajímají, protože v tom není tolik peněz jako v hollywoodských filmech."

„Harvard jsem nedodělala," hlesnu. Když už vykládáme karty na stůl, tak ať je jich celý balík. „Vyhodili mě na konci prvního semestru. Rodinné konexe stačily na to, aby mě přijali, ale už mě na škole neudržely."

Dívám se u toho na svoje nohy obuté do bílých páskových sandálů a přemýšlím, že bych mohla využít neomezeného přístupu do wellness studia a zkusit si zamluvit pedikúru. Nechat se pro jednou taky rozmazlovat, protože doma se opět vrátím k tomu, že největší spa zážitek bude instantní nudlová polévka (zaplacená mnou), čajová svíčka s nějakou pochybnou vůní (zaplacená mou matkou, díky za ten nejlepší dárek, mami) a Discovery channel (zaplacený mým bývalým).

„Asi jsme si oba tu pravdu trošku ohnuli tak, jak se nám to zrovna hodilo," pronese Jerry - i když vlastně Jeremy smířlivým hlasem.

„Asi určitě," opravím ho.

Usměje se na mě. A moje srdce začne v hrudníku poskakovat jako čtrnáctiletá gymnastka na olympiádě.

***

Ahojky :)

Začneme dnešní povídání takovým drobným disclaimerem (jak se to zatraceně řekne česky?): Jeremy Hart je fiktivní postava, nejedná se o žádného skutečného herce. To abyste si nemysleli, že si ho teď půjdete hromadně googlit a pak mi nadávat, že jsem vám zatajila, že je tohle celé fanfikce. Není.

Samozřejmě, že mám v hlavě něco jako dream cast (a tohle se řekne česky jak?), a jestli mě sledujete na instagramu (@sasanci_pribehy), pak mějte oči na šťopkách, protože v tomhle týdnu ho tam plánuju zveřejnit.

A teď je čas na naše pravidelné pokapitolové popovídání. Dnes se ptám: Máte nějaký celebrity crush? 

Já se přiznám, že jsem dost hotová z hollywoodských Chrisů. Z postele bych nevykopla asi žádného, ale pánové Hemsworth a Pine z této slavné skvadry rozhodně vedou. A taky stárnou jako dobré víno, to je prostě radost pohledět. A co vy?

Mějte se Bahamově a uvidíme se příště 

S.