Resort Grand Tropical ‎| ONC2024 ✓

EPILOG - O tři roky později

Nikdy by mě nenapadlo, že mě život zavede do tohoto okamžiku. Že budu kráčet uličkou v Kapli svaté Marie jen pár ulic od domu, kde jsem vyrůstala, na sobě bílé šaty, v ruce květiny, všechny oči obrácené na mě. Jsem nervózní. Ale vím, že nemusím. Zachytím v přední části kostela Jeremyho pohled. Očima mi říká: To dokážeš. Jsi krásná. Miluju tě.

Usměju se na něj a krok mám lehčí. To zvládnu. Zvládla jsem toho spoustu. Dokázala jsem se přestěhovat na druhou stranu Ameriky, nechat za sebou všechno, co jsem dosud znala, a dokonce jsem si dokázala zvyknout i na všudypřítomné fotografy a novináře. Já a Jeremy jsme chvilku byli skutečná senzace. Notting Hill naopak, říkali. A hele, kde jsme teď...

Dojdu až na konec uličky a postavím se po boku oddávajícímu. Teď už se konečně uvolním. Moje chvilka slávy pominula, nezakopla jsem o šaty ani neupustila květinu.

Náhle sálem zazní nevěstin pochod a svatební hosté se zvednou z lavic. Oči všech se stočí ke vstupu do kostelní lodi, všech kromě Jeremyho, který se z první řady stále usmívá na mě. Krátce mu úsměv oplatím a snažím se mu tím říct: Děkuju, že tu jsi se mnou. A pak svou pozornost stejně jako zbytek svatebčanů obrátím k ženě, na které dnes skutečně záleží.

Nikdy by mě nenapadlo, že se matka někdy vdá. Jako malá jsem občas snila o tom, že si nakonec vezme otce a budeme jedna velká šťastná rodina. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak. Timothy stojící před oltářem přešlápne z nohy na nohu a olízne si suché rty.

Matka vypadá na svůj věk nádherně. Vlasy má vyčesané a na sobě velmi elegantní krémové šaty bez jakýchkoliv volánků nebo krajek, zato s dlouhou vlečkou a velmi důmyslným výstřihem, který ukazuje přesně tolik, aby vyvolával zvědavost, ale zároveň neprozrazoval příliš. Trvala na tom, že ona se v bílé vdávat nebude, protože jí prý nejde k pleti. A proto vybrala bílou alespoň na družičkovské šaty. Co na tom, že odstín pleti máme téměř totožný, takže z logiky věci by neměla bílá sedět ani mně. A ne, ani tři roky v Kalifornii s mým odstínem žádné velké divy neudělaly.

Když dojde na konec uličky a naše oči se krátce setkají, musím se pousmát. Kdyby mi před třemi lety někdo řekl, že půjdu matce za družičku, smála bych se možná doteď. Vlastně za to vděčím Jeremymu. Kdybych ho nepotkala, nikdy by se mi na krk nepověsila šílená koňská Susan, která, jak se pak ukázalo, stála za účtem ihearthart a za všemi jeho dalšími variantami. Kdyby mi koňská Susan nevyhrožovala, nikdy bych nemusela utéct ze svého bytu k matce a nejspíš bychom nikdy nenašly společnou řeč. Nic ale nestmelí rodinné vztahy tolik, jako když jde někomu o život.

Změnilo se toho ale mnohem víc než moje adresa nebo vztah s matkou. Například jsem pověsila na hřebík slibnou kariéru servírky a konečně napsala svou první knihu. Ráda bych tvrdila, že je to výsledek mé vlastní emancipace a disciplíny, ale pravda je taková, že kdyby mi Jeremy nestál za krkem a nemotivoval mě, nejspíš bych celé dny u počítače jen hrála solitaire. A to, že po mém debutovém románu o lásce mezi mořkými biology, kteří zkoumají žraloky, skočilo jedno z největších nakladatelství v zemi a následně si práva na osmidílný seriál koupil Netflix, mělo nejspíš taky něco společného s tím, že jsem oficiální partnerkou Jeremyho Harta. Který, jen tak mimochodem, je nominovaný na Oscara za nejlepší krátkometrážní animovaný film. Ráda si pohrávám s myšlenkou, že nebýt mě, nikdy by se nerozhoupal a své scénáře nepřevedl na plátno. Minimálně mi po večerech šeptá do ucha, že jsem jeho múza, takže buď na tom mám přece jen trochu zásluhy, nebo pěkně kecá, aby se mi dostal do kalhot.

Matka s Timem si vymění manželské sliby. Mluví o druhých šancích, o věčnosti, o tom, že najít toho pravého někdy chvilku trvá. Málem začnu slzet dojetím. A pak jsem najednou poslední žijící Whitmanová. Je na mně, abych nesla rodinné jméno s hrdostí a dělala mu čest. Ale žádný stres.

U slavnostního oběda mám čestné místo po matčině boku v čele stolu. Z druhé strany vedle mě sedí Jeremy. Vím, že matce dělá dobře, že se před všemi svými kamarádkami může pochlubit, kam až to její dcera dotáhla a hlavně koho dotáhla s sebou na svatbu. A já jí to nezazlívám. Těch příležitostí se mnou chlubit jsem jí v životě moc nedopřála.

„Už jste vybrali místo na svatební cestu?" zeptá se Jeremy mé matky a Tima.

„Och, ano, nakonec jsme se rozhodli vyrazit na Bahamy," rozvášní se matka. „V tomhle ročním období je tam nádherně. Tim chtěl původně na Seychely, ale já bych tak dlouhý let nezvládla. Dalo mi to práci ho přesvědčit, ale když viděl, jaký jsem našla hotel, nemohl jinak než souhlasit."

„Nebudu vám lhát, nejvíc mě zaujaly fotky z jejich snídaňového bufetu," přidal se k debatě snídaňový král a můj nově titulovaný nevlastní otec. „Takový výběr jsem jakživ neviděl. Jakže se to tam jmenuje? Resort..."

„Grand Tropical, drahý," doplní ho matka. „Přísahám vám, že kdybych ho nechala samotného na letišti, už ho nikdy nikdo nenajde," zavtipkuje, což je něco, co jsem ji neviděla dělat za celých třicet let, co ji znám.

Svět se opravdu v prdel obrátil. 

*** KONEC ***

Počet slov: 40k