Resort Grand Tropical ‎| ONC2024 ✓

16. Hnůj

Cítím, že se mi připalují lýtka. 

Ne v tom přeneseném slova smyslu, i když v tom samozřejmě taky, jelikož je Jeremy prostě absolutně úžasný a já v tom lítám až po uši, ale v tom doslovném. Poslední hodinu jsem strávila vyvalená na přídi jachty položená na břiše a moje bledé nohy to nejspíš odskáčou popáleninami třetího stupně. Mám problém nezapomínat, že je vlastně prosinec a pokožku opravdu nemám navyklou na přímé sluneční světlo, jelikož jsem se posledních několik měsíců navlékala do dlouhých kalhot a bund. Musím se příště namazat nejen bublinkami, ale především opalovákem.

„Mám alergii na buráky," říká zrovna Jeremy v rámci naší snahy zjistit toho o sobě co nejvíc, abychom před světem mohli zdárně představovat zamilovaný a hlavně stabilní pár. „A taky jsem byl ženatý."

Na to dokážu jen vytřeštit oči. Nic takového na Wikipedii nepsali. 

„V devatenácti, ještě než jsem prorazil, jsem se šíleně opil ve Vegas a skončil v kapli s Elvisem a jednou svou kamarádkou."

Zahihňám se. „Proboha, to muselo být ráno probuzení. Taky jsi byl jeden z těch lidí, co si myslí, že svatby z Vegas jsou jen na oko?"

„Ani nevím, co nás to popadlo. Byli jsme děsně na mol. A navíc ta kamarádka byla zadaná."

„Co na to její přítel?" dám si ruku před pusu a snažím se maskovat své pobavení a místo toho se tvářit soucitně.

„Její přítelkyně," opraví mě Jeremy, „se tomu rozhodně nesmála tolik, jako teď ty. Ale povedlo se nám to hned druhý den anulovat."

„A já byla zadržená za držení a prodej drog," přihodím svou trošku hnoje na hromádku. „Na mou obranu, opravdu jsem v tom byla nevinně, někdo si na jedné středoškolské párty potřeboval někam schovat balíček s pár gramy kokainu a moje kabelka mu připadala jako ideální místo."

„Kolik gramů je pár gramů?"

„Fajn, tak pár desítek gramů. Uznávám, mohl to být docela velký průser."

„Takže jsem se spustil s kriminálnicí, jo?" zamrká.

„Ne tak docela," vyvedu ho z omylu. „Byla jsem ještě nezletilá, takže jsem si pobyla pár hodin na policejní stanici, načež za mě otec vysolil tučnou kauci a možná přihodil jednu ještě tučnější obálku šéfovi policie do kapsy, protože se celá ta záležitost smetla pod koberec, jako by se to nikdy nestalo." 

Jenže ono se to stalo a nerada to přiznávám, ale byla to opravdu traumatizující zkušenost. Od té doby mám k drogám velký odpor. Když jsem po vysoké skončila v tom sdíleném bytě a nejspíš bydlela v ložnici vedle kluka, co si ve volných chvílích hrál na perníkového tátu, dost mě to vyděsilo. Na seznam věcí, ke kterým mám odpor, se tudíž přidali i spolubydlící všeho druhu. Proto jsem se zařekla, že už budu bydlet jen sama, i kdyby měla výplatu dát za nájem a po celý měsíc se živit jen tvrdým chlebem a sluneční energií.

„O rodičích moc nemluvíš." Jeremy se smutně pousměje a vytrhne mě z přemýšlení. Kde jsme to byli? Jo, můj tatínek a jeho tučný bankovní účet.

Pokrčím rameny a zuby nehty se snažím vypadat v klidu a nad věcí. „Protože není moc co vyprávět. Otec od mámy odešel ve chvíli, kdy zjistil, že je těhotná. Byla sice z lepší rodiny," ta dvě slova vyprsknu, jako by v nich byl jed, „ale ne dost dobré pro něj a jeho snobské okolí. Zdrhnul a od té doby posílal extra štědré alimenty, na Vánoce pohled a jednou ročně na moje narozeniny mě vzal do zoo nebo tak nějak. Po té kriminální noci jsem s ním už nemluvila."

Oklepu se při vzpomínce na náš posledního společně strávený den. Celou dobu visel na telefonu s nějakou svou novou přítelkyní, která byla podle fotky na tapetě jeho mobilu o dobrých dvacet let mladší než on a měla přehnaně velká umělá prsa. Nedostatek pozornosti se mi snažil vynahradit tím, že mi koupil XXL cukrovou vatu a obří kelímek ledové tříště. Akorát u toho nějak zapomněl na ten drobný fakt, že mi už dávno nebylo devět. Když mě o několik měsíců později odváděl z policejní stanice, ztratil se mnou sotva jednu holou větu. A tím se mnou asi skončil úplně.

„A máma?" Jeremy je očividně rozhodnutý hrát si na terapeuta. Fajn, když chce hnůj, dostane hnůj.

„Tak ta je kapitola sama o sobě," stěží zakryju kyselý ksicht. „Celý život mi mlčky vyčítá, že ji kvůli mě otec opustil, a snaží se mi nedostatek otcovské lásky vynahradit absolutní absencí té mateřské. Víš, jak občas potkáš nějakou ženu a řekneš si - panejo, ta by rozhodně nikdy neměla mít děti. No, tak to je moje máma. A já byla její malý nepovedený projekt. Chtěla ze mě mít perfektně vychovanou mladou dámu, takovou, co by ji rozhodně žádný muž neopustil kvůli tomu, že není z dostatečně vysoké společenské vrstvy." 

Slova se ze mě řinou jako voda z protržené hráze. Moc často o matce nemluvím. Není s kým. Caroline sice ví, jakou rodinnou historii mám za sebou, dokonce mou matku i jednou viděla a dala mi za pravdu, že je to vážně postrach, ale má svých problémů dost, takže ji nechci zatěžovat ničím dalším. 

Rozhodnu se, že je nejvyšší čas přestat řešit mou drahou matičku, takže svedu pozornost na něco, co mě už delší dobu pálí. Převalím se z břicha na záda a posadím se. Ze slunce mě začíná trochu pobolívat hlava a zrovna jsem si jako naschvál nevzala ten slamák od Lary z Cosmopolitanu.

„Teď je řada na tobě, abys kápnul božskou," ukážu na Jeremyho ukazováčkem, kdyby náhodou měl pochyby o tom, čí že je ta řada. „Jsi velká filmová hvězda. Máš Oscara, stoprocentně jezdíš autem za několik milionů dolarů a tvůj dům je určitě tak velký, že by se jen do ložnice vešel můj byt třikrát. Vsadím se, že máš víc koupelen než mám já párů ladících ponožek. Chodíš na premiéry, VIP večírky, znáš se s Taylor Swift. Denně potkáváš herečky, modelky, Kardashianky..."

„Kam tím míříš, prosím tě?" zarazí můj výčet.

„Proč já?" 

Nemusím dodávat další podrobnosti, moje otázka je nad slunce jasná. Co je na mě tak úchvatného, že samotný Jeremy Hart se rozhodl trávit se mnou čas a teď je ochotný se promenádovat na veřejnosti s mou maličkostí po svém boku? A dokonce tvrdit světu, že jsme pár. Prý mu jde o reputaci, ale čím víc mě poznává, tím víc mu musí být jasné, že mu tu reputaci s větší pravděpodobností pošramotím.

„Nemáš ponětí, jak únavné to je, když tě každý zná," řekne a sedne si tak, že se dotýkáme koleny. „Většina lidí se může přetrhnout, aby splnili, co mi na očích vidí. Nikdy si nemůžu být jistý, komu jde o mě a komu o mé peníze nebo slávu. Pořád samé ‚Prosím, pane Harte' a ‚máme pro vás nejlepší stůl v restauraci, pane Harte' nebo ‚obdivuju vaši práci, pane Harte' a pak se ukáže, že celou dobu jim šlo jen o nějaké jejich vlastní cíle."

Odmlčí se a podívá se mi do očí tak upřímně, až se mi zhoupne žaludek. Možná mám fakt mořskou nemoc. Jestli to nebyla chyba, vzít opravdu jen kyblík na led...

„Ani netušíš, jak osvěžující to bylo, když ke mě přišla neznámá žena a začala mi nadávat, že jí kradu lehátko a sedím u jejího stolu. A pak mi začala vyprávět o žralocích a kokosech a... Nevím, prostě jsem s tebou na malý okamžik neměl pocit, že jsem Jeremy Hart, filmová hvězda. Byl jsem prostě... Jerry, scénárista na volné noze. Ten pocit se mi líbil."

„Líbil?" špitnu. „Minulý čas?"

„Líbí se mi pořád."

„A mně se zase líbí Jerry, scénárista na volné noze. Ale líbí se mi taky Jeremy Hart, velká filmová hvězda. Je mi s tebou moc příjemně."

„Mně s tebou taky, holko z Harvardu."

„Už mi říkali i hůř," vydechnu tiše a k dalším slovům se nedostanu, protože mám najednou ústa přilepená na těch jeho.