Resort Grand Tropical ‎| ONC2024 ✓

13. Gin s tonikem

Ten večer mi telefon zazvoní už potřetí. Nejdřív se mi chce mučednicky zasténat, ale když uvidím, kdo mi volá, okamžitě mi na tváři naskočí úsměv.

„Telefonní ústředna," nahlásím vesele.

„Ajéje. Už to začalo?" pronese Jeremy.

„Co by mělo začít?"

„Otravné telefonáty, dotěrné dotazy, žádosti o vyjádření, pozvánky do pochybných internetových talk show..." vyjmenovává nezúčastněně.

Obočí mi letí snad až k nebi. „Tohle všechno mě teď čeká?"

„Když se dostane k lidem z médií tvoje číslo, tak možná. A budeme jenom doufat, že neunikne na veřejnost."

Po zádech mi přejede mráz. Představa, že mi každý ničema může zavolat, aby mě informoval o tom, že mám malá prsa, velké čelo a jsem prospěchářská zlatokopka (velmi slušně řečeno), mi popravdě trochu nahání strach. Internetovým diskuzím se dá při troše snahy vyhnout.

„Takže mi chceš říct, že si mám ostříhat vlasy, sehnat argentinský pas, změnit si identitu a utéct ze země?"

„Možná bys měla zkusit spíš švédský pas. Těžko ti někdo bude věřit, že jsi z Argentiny."

„Neumím Švédsky."

„Což je nepřekonatelná trhlina v jinak geniálním plánu."

Zasměju se. Je možné, že mi jeho hlas chyběl? Znám ho od včerejška. Neviděli jsme se půl dne. Kdybych vytáhla kalkulačku, asi bych zjistila, že jsme spolu strávili míň času, než kolik jsem ho prolenošila zavřená v tomhle pokoji.

„Chtěla bych tě vidět," slyším se říkat. Tak moment, počkat. To, že si to přeju, přece neznamená, že mu to hned musím všechno vyžvanit. Nechtěla jsem náhodou být za femme fatale? Teď vypadám spíš jako nějaká jeho grupie.

„Tak otevři dveře," překvapí mě. S telefonem ještě přiloženým k uchu ho poslechnu. Na chodníku před mým apartmánem stojí Jeremy Hart v celé své kráse. Na sobě má obyčejné tričko s výstřihem do vé, vlasy schované pod kšiltovkou, v jedné ruce drží stejně jako já mobil a druhou má ležérně vraženou do kapsy plátěných šortek. Teď bych v něm tu celebritu nepoznala, ani kdybych se fakt snažila. Jo, je sice až podezřele moc atraktivní, ale jinak vypadá jako úplně normální chlap na úplně normální dovolené.

„Prosím tě, já musím končit," řeknu do telefonu, i když už si hledíme navzájem do očí. „Nějaký chlápek s obřím egem mi tu stepuje na prahu a chce dovnitř. Ještě se ti ozvu."

Típnu hovor a udělám krok stranou, aby mohl Jeremy projít. Chvilku na sebe nervózně koukáme, jako by si mě přišel vyzvednout na maturiťák a teď se styděl mi navléknout korsáž, protože by se mě musel dotknout před rodiči.

„Dáš si něco z minibaru?" vyhrknu ve stejnou chvíli, kdy Jeremy řekne: „Přišel jsem tě o něco požádat."

Nervózní uchechtnutí u něj. Prohrábnutí ofiny u mě. „Jasně, cokoliv," vyhrknu.

V tu samou chvíli ale Jeremy pronese: „Gin s tonikem by byl fajn."

Vidím, že se oba nadechujeme k další odpovědi. Položím mu prst na rty. Bože, ty rty. K zulíbání. Celý je k zulíbání. A k pomilování.

Fajn, teď zním jako laciná harlekýnka, co je tak ráda četla matka, ale vždycky je v knihovně schovávala za kompletní soubor Ottova slovníku naučného, aby si nikdo nemyslel, že má ráda pokleslou literaturu.