Resort Grand Tropical ‎| ONC2024 ✓

26. Červený koberec

Ruce s perfektní manikúrou se mi třesou. Musím se přemáhat, abych si neprohrábla ofinu, ale Dorothy mě zapřísáhla, že jestli to jen jednou jedinkrát udělám, rozčtvrtí mě a hodí do tichého oceánu, kde budu moct své vtípky o žralocích vyprávět přímo žralokům. Prý na mých vlasech nestrávili nejlepší kadeřníci západního pobřeží dvě hodiny, abych všechno pokazila jedním máchnutím „těch svých východopobřežních pracek." Dále mám zakázané si kousat nehty, mnout oči, olizovat rty, ošívat se, drbat se na pažích, kýchat a předklánět se, protože by mi z šatů mohlo vykouknout něco, co opravdu nechci vidět na titulce The Sun.

Už nikdy se nebudu Kim Kardashian smát, že je to jen zpovykaná hvězdička. Být slavná dá spoustu práce, očividně.

Sedím v černé limuzíně a šnečím tempem se blížíme k červenému koberci před filmovým palácem na chodníku slávy. Já, Amber Whitmanová, odpadlík z Harvardu, dlužník u všech velkých bank ve Státech, mizerná servírka a jen lehce nadprůměrná účastnice hospodských kvízů, budu kráčet po červeném koberci. Stále nechápu, jak jsem se mohla dostat do světa, kde je něco takového realitou.

Fronta limuzín je nekonečná. Tohle vám v televizi neukážou. Připadám si, jako bych se v pátek v pět odpoledne snažila projet skrz centrum Bostonu. Ačkoliv mám na sobě boty s vysokým a zabijácky tenkým podpatkem, byla bych pěšky rychlejší. 

Nejradši bych se přilepila tváří na okýnko, abych viděla co nejvíc před sebe a poznala, kdy z některé z limuzín v řadě před námi vystoupí Jeremy. Ale to mám samozřejmě taky zakázané. Poničila bych si make-up.

Červený koberec už mám na dohled. Z limuzíny přímo před námi právě vystupuje... 

„Zatraceně, to je Emily Blunt?" vyhrknu. Řidič si mě ve zpětném zrcátku prohlédne.

„První premiéra?"

„Je to tak poznat?"

Kývne. 

„Máte nějakou radu pro nováčka?"

„Dejte si při vystupování z auta pozor, ať vám není vidět pod sukni."

Vezmu si jeho radu k srdci a když auto zastaví a někdo mi otevře dveře, dávám si extra záležet na tom, abych omylem neukázala světu víc, než by mi bylo milé. Chlápek ve smokingu mi nabídne ruku a pomůže mi z auta vystoupit. Pak už se mým směrem obrátí několik fotografů. Snažím se usmívat na všechny strany, nicméně brzy všichni pochopí, že nejsem žádná velká celebrita a jejich objektivy si najdou jiné terče. Jakmile se z další limuzíny vyloupne... Do prdele, Leonardo DiCaprio a nějaká modelka, co je určitě mladší než já. Dýchám stejný vzduch jako Leonardo DiCaprio. Nesmím omdlít. Nesmím omdlít.

Vždycky jsem z televize měla dojem, že po červeném koberci prostě projdete dovnitř a je to, ale ve skutečnosti se tu více či méně slavné osobnosti prochází tam a zpátky, pózují, občas odpoví nějakému reportérovi na otázky, a pak zase korzují. Připadám si jako na lázeňské promenádě. Udělám pár kroků, když mě jedna reportérka zastaví, strčí mi před obličej mikrofon a zeptá se, koho jsem vynesla.

„Já, ehm, já jsem tady, totiž, cože?"

„Od koho máte šaty?"

„Od Jeremyho," odpovím pravdivě a pokračuju v chůzi. Asi za tři vteřiny mi dojde, že se nejspíš ptala na návrháře. Jenže pak zahlédnu Nicka Jonase a stud z toho, že jsem se právě celonárodně ztrapnila, je ten tam, protože se dokážu soustředit jen na to, že dýchám stejný vzduch jako Emily Blunt a Leonardo DiCaprio a Nick Jonas a určitě tu bude někde i Priyanka Chopra a kde je jeden Jonas, tam jsou i ostatní Jonasové a proboha, co budu dělat, když tady opravdu omdlím a tohle nebyl úplně dobrý nápad, fakt jsem to nedomyslela... A na červeném koberci přede mnou stojí Jeremy Hart v perfektně padnoucím obleku a nemůže ze mě spustit oči.