Dva smaragdy

182 1 0
                                    

"Sklapni!!" Zakřičela jsem když mi začal zvonit budík. Upřímně se divím, že jsem nevzbudila všechny ostatní v tomhle baráku. Koho napadlo dát nám nultou hodinu? Mohla jsem ještě hodinu spát! No nic musím vstát. Když se mi podařilo vyhrabat se z postele pobrala jsem svoje oblečení a zamířila jsem do koupelny. "Panebože!" Doslova jsem se zhrozila při pohledu do zrcadla.
Nějak jsem ze sebe udělala člověka, vykonala ranní hygienu, převlékla se a vyrazila jsem na snídani.
"Dobré ráno zlato." "Ahoj mami." Pozdravila jsem se s mamkou a šla si vychutnat svoje cereálie.
Je 6:30 a já stojím na zastávce přičemž moje nejlepší kámoška nejde do školy protože je nemocná. Autobus tu má být až za 5 minut takže si chvilku postojím.
-
Právě vstupuji do té budovy zvané škola. Dnešek bude hrozný to vím už teď. Máme osm hodin a z pěti píšeme. Děják, matika, čeština, ájina a zemák. Zabijte mě někdo!
-
Nevím jak, ale podařilo se mi přežít celý den a myslím že i ty písemky se mi povedly. Teď musím ještě jít koupit nějaký dárek pro mamku, protože bude mít za chvíli narozeniny.
Asi za hodinu už jsem šla na zastávku s novými hodinkami.
Teď už jenom cesta na zastávku, cesta autobusem, cesta domů a budu moct do své postele!
-
Právě jsem vystoupila z autobusu a teď mě čeká půlhodinová cesta domů.
Už jen 10 minut! Už jen 10 minut! Tohle si pořád opakuju. Rozhodnu se si cestu zkrátit takovými bočními uličkami je tam tma a celkem se bojím, ale budu doma o 5 minut dřív takže to za to stojí.
Jdu celkem rychle už chci mít tuhle cestu za sebou jenže v tom před sebou uvidím nějakou černou postavu, nejspíš je to muž, ale počkat... není tam sám. Je tam další nespíš muž, který stojí u zdi a- PANEBOŽE! On ho chce zastřelit! Uslyším výstřel muž se sveze po zdi a ten druhý si jen očistí zbraň. Nejsem schopná pohybu, jen tam stojím a zírám na toho muže před sebou. Jen tam stojí a dívá se na tu mrtvolu. Jenže pak se to stane... Začne se otáčet směrem ke mně a já tam jen stojím. Když se otočí jeho obličej osvítí světlo z ulice a já tak vidím jeho obličej tedy... hlavně jeho oči. Krásné zelené oči, jako dva smaragdy. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že mě může zabít. Jeho oči mě naprosto uchvátily. Stejně tak jak já jemu se i on mně koukal hluboko do očí. Vyrušilo nás až projíždějící auto, které jelo nedaleko od nás. Nemohli nás vidět, ale ten zvuk byl dost hlasitý na to aby nás dostal z tranzu. Začal se rozhlížet, naposledy se na mě podíval a utekl...

----------

První část je tu🥳
Ale chtěla bych se ještě vyjádřit k minulému příběhu. Určitě v něm budu pokračovat, ale ne tolik jak bych asi měla. Zjistila jsem totiž, že tenhle příběh mě baví psát o dost víc než ten starý. Takže můžete čekat nové části jak tady tak na tom starém, ale tady určitě častěji.😄
No nic uvidíme se u další části.😁

criminal loveKde žijí příběhy. Začni objevovat