criminal love

"MAMI!!"

Opět mi zavázal ten pitomej šátek a rozjel se.

—-------

Za chvíli už zastavoval před mým domem. Sundal mi šátek a já vystoupila.
“Ahoj.” Řekla jsem směrem k němu.
“Zas příště.” Řekl.
Zavřela jsem dveře a rozešla se domů. Otevřela jsem dveře, divný nejsou zamčený. zavolala dovnitř domu: Jsem doma mami!”
Nikdo se mi, ale neozíval.
“Mami? Jsi tu?!”
“Mami….. Mami.” Neozívala se a tak jsem se šla podívat do kuchyně.
“Mami jsi tad- MAMI!!”
Máma ležela na zemi v kaluži krve s prostřeleným hrudníkem.
Sesunula jsem se k ní na zem a rovzlykala se.
“M-mami pro-sím pr-pr-prober s-se.” Stále jsem opakovala.
Najednou mě někdo zezadu objal. Podle vůně jsem poznala, že je to John.
Otočila jsem se k němu a objala jsem ho. Rozvzlykala jsem se mu do náruče. Pořád jsem opakovala: N-ne to-to ne-ní pra-v-v-da. Nemů-že bý-t-t.
Nakonec jsem v jeho náruči usnula.
—--
“Kde to jsem?” Zašeptala jsem si pro sebe když jsem se probudila v pro mě neznámé ložnici. Potom mi došlo co se stalo a já se na novo rozbrečela. Nevím jak dlouho jsem brečela, jestli 5 minut, 20 minut nebo hodinu.
Dveře se začaly otevírat a vykoukli na mě dvoje zelené oči.
Nic neříkal a šel mě obejmout. Přitulila jsem se k němu a dál jsem brečela. Nemůžu uvěřit, že někdo zabil mojí mámu. Nikdy neudělala nikomu NIC špatného… Tak proč ona?
“Bude to dobré.” Zašeptal John. Ale já věděla, že nebude. Věděla jsem, že tahle bolest jen tak nezmizí.
Když jsem nějak uklidnila tak jsem se odtáhla a pohlédla do dvou smaragdů. On se na mě jen lehce usmál. Od kdy je tak hodný?
“Pojď se najíst.” Jen jsem zavrtěla hlavou. John si povzdechl a vzal mě do náruče. Připadala jsem si jak hadrová panenka, teď si se mnou mohl dělat co chtěl.
Odnesl mě k televizi a pustil nějaký film, který jsem vůbec nevnímala.
Asi v půlce filmu jsem se rozhodla zeptat na otázku, která mi šrotovala v hlavě skoro celou dobu co jsem vzhůru.
“Johne?”
“Hmm?”
“Kdo zabil mámu?” Moje otázka ho asi zaskočila. Viděla jsem mu na tváři, že mi to nechce říct.
“Johne prosím… Musím to vědět.” Řekla jsem zoufale.
Povzdechl si, ale začal mluvit.
“Už nějakou dobu po nás jde jeden gang. Nějak zjistili, že jsem se o tebe začal… Zajímat. Víš původně tam přišli pro… Tebe. Zastihla je, ale tvoje máma a než stihla zareagovat tak….”
“Ji zabili…” dokončila jsem.
“Ano.”
Oči mi zaplnily slzy. Takže máma zemřela kvůli mně…
Když si John všiml mé slzy okamžitě ke mně přiskočil, slzu mi setřel a obejmul mě.
“Můžu za to já…”
“To není pravda.”
“Kdyby nebylo mě tak by byla naživu, kdybych byla doma nic by se jí nestalo… kdybych se nenarodila-”
“Tak dost!” Zvýšil hlas.
“Takhle nemluv! Jak jako kdyby ses nikdy nenarodila?! Vi, ty za nic nemůžeš! To ten kterém Cooper.” Poslední větu zavrčel.
“Cooper?” Zeptala jsem se opatrně.
“To je jedno.” Řekl rychle a znova mě obejmul.
“Johne?”
“Hmm?”
“Jak to teď bude?”
“Budeš u mě.” Řekl prostě.
“Cože?”
“Budeš u mě.” Zopakoval.
“Nenechám tě teď samotnou.”
Nad tím jsem se pousmála.

----------

Omlouvám se že teď dlouho nevyšla kapitola, ale netrpělivě jsem očekávala výsledky přijímaček a.................................................................................................................................... PŘIJALI MĚ🥳🥳🥳🥳 Ani nevíte jak velkou mám radost😁Tak zase u další kapči🥰