"ta krev není moje."

88 2 1
                                    

“Jasný měj se.” Obejmula mě a rozešla se opačným směrem.

----------

“Ahoj Same.” Pozdravila jsem když jsem nasedala do auta.
“Ahooj Vic.” Řekl s úsměvem. “Tak co jak to jde s Johnem?”
“Vážně? Tohle je první věc, na kterou se zeptáš?”
Zatvářil se zamyšleně. “Ano… To je ono.” Musela jsem se zasmát.
“Je to úžasný… Můj život se díky němu otočil o 180 stupňů, ale k dobrému.”
“No musí to být něco, když vidím jak se tváříš.” Zasmál se a mně až teď došlo, že se zamilovaně culím a mám spojené ruce.
“Mimochodem… Kdo byla ta holka co byla s tebou?” Zeptal se nervózně.
“Ou, to byla Danča, moje nejlepší kámoška. Jestli chceš můžu vás seznámit, vy dva byste si rozuměli.”
“Myslíš?” Usmál se.
“Vím.” Řekla jsem a zakřenila jsem se.
“No dobře, ale teď už jedem, mám hlad.”
Řekl a vyjel.
—--
Právě sedíme se Samem v obýváku a koukáme na zootropolis. Musím říct, že jsme se pěkně najedli. No já nemám moc co říkat, dala jsem si jen jeden burger a hranolky. Sam snědl 3 burgery, dvoje velké hranolky a velké nugety a to říkal, že dnes moc hlad nemá!
Zrovna se smějeme když se ozvou vchodové dveřem. Radostně se rozběhnu za Johnem, ale zarazím se ve dveřích. John má celé triko od krve.
“JOHNE!” Sam hned přiběhne za mnou, ale vypadá v klidu.
“Klid Vi, ta krev není moje.” Řekne a jde se převléknout.
“Na tohle si budeš muset zvyknout Vic.” Řekl Sam a dal mi ruku na rameno.
“Já vím.” Povzdechla jsem si. “Ale nebude to jednoduché.” Promnula jsem si spánky.
“Já už půjdu, měj se.” Rozloučil se a obejmul mě. Najednou ho ale John prudce odtrhl.
“Měj se Same.” Museli jsme se se Samem zasmát.
“No jo prosím tě, mějte se.” Zamává nám a odejde.
Kouknu se na Johna a skočím muž kolem krku.
“Chyběl jsi mi.” Zamumlám mu do krku.
“Vždyť ty mně taky.” Zasměje se a dá mi procítěný polibek.

----------

Omlouvám se za krátkou kapitolu neměla jsem teď tolik času psát, ale pokusím se aby příští kapitola byla delší🤍🦋

criminal loveKde žijí příběhy. Začni objevovat