criminal love

"Jsem tvým pánem!"

My criminal: Ahoj, promiň Johne, ale Pája chtěla abych šla s ní. Neboj dám na sebe pozor.

----------

Poslala jsem Johnovi zprávu a doufala jsem, že se moc nenaštve.
Byli jsme cca v půlce cesty a já se zrovna smála Páji vtipu když mi začal zvonit telefon.
My criminal
Hodila jsem na Páju omluvný pohled a hovor jsem zvedla.
"Děláš si prdel! Jasně jsem ti řekl, že máš čekat!"
"No víš-" Začala jsem rozklepaně, ale hned mě přerušil.
"Víš kurva co se ti může stát! Hneď teď jedu domů a radím ti abys tam byla!"
Oči se mi začaly plnit slzami, ale Pája mi telefon vzala.
"Sakra uklidní se! Nemáš žádný právo se k ní takhle chovat! Byl to můj nápad, ona nechtěla, ale já ji přemluvila. Tak se laskavě uklidni!"
"Dal jsem jí jasně najevo, že na mě má počkat! Ty si asi neuvědomuješ jak nebezpečný to je!"
"Prosím tě, chodím ze školy i do školy každý den a nikdy se mi nic nestalo."
"Protože Alex nemá tak vysoké postavení jako já! Za chvíli jsem doma a radím vám aby tam Victoria byla a SAMA!"
Pak už jsem slyšela jen pípání, ale to už se mi po tvářích kutálely slzy.
"Vi... Promiň, nenapadlo mě, že to vezme takhle." Obejmula mě. "Je to blb. Nemá právo se k tobě takhle chovat."
"Neomlouvej se... Nemůžeš za to." Řekla jsem. "Ale radši půjdu."
"Nenechám tě jít samotnou!" Vyhrkla
"Slyšela jsi co řekl... Mám tam být sama... Pá." Řekla jsem a rozeběhla se domů.
Celou cestu jsem brečela, ale teď už stojím přede dveřmi. Nadechnu se a pomalu otevřu. Hned co za sebou zavřu uslyším rychlé kroky, které směřují ke mně.
"Děláš si prdel!?"
"J-Johne já-"
"TY CO!? Myslíš, že si můžeš jen tak odejít když ti řeknu, že na mě máš počkat?! Tak to se teda kurva pleteš! Víš co se ti mohlo stát?! Je ti jasný, že už si se ani nemusela vrátit!?"
Řekl a začal se rychle přibližovat na což jsem se já přitiskla na dveře.

"Kde jsi kurva byla!?" Řekl naštvaně.
"P-promiň Willi. Zdržela jsem se s ka-ka-kamarádkou." Řeknu rozklepaně.
"Mně se tvoje promiň u prdele! Jasně jsem ti řekl, že doma máš být ve 4!"
"A-ale škola mi končí v-v půl třetí. Jak jsme to m-měli stihnout? A na-navíc jsem se zpozdila j-jen o pů-l hodi-n-ny." Řeknu opatrně.
"Jen o půl hodiny?! Už by ti mělo dojít, že mě máš poslouchat! Jsi moje a já jsem tvým pánem!"
Rychle se ke mně přiblížil a začal mě mlátit.

Sesunula jsem se k zemi a chytla se za vlasy, za které jsem začala tahat a křičet.
"NE! NE PROSÍM! N-NE!" Byla jsem jako smyslů zbavená. Pořád jsem to opakovala a přestala vnímat svět. Jediné na co jsem myslela bylo to jak mě William mlátil.
"Hej hej hej hej... Klid... Nikdy bych ti neublížil." Uslyšela jsem Johnův hlas a ucítila jsem jak se kolem mě ovinuly silné paže.
Natiskla jsem se co nejblíž k němu. Potřebovala jsem cítit, že to není William... Že už mi nemůže ublížit...

----------

394 přečtení?!😻Já vás prostě miluju🤍moc vám všem děkuju🫶

A omlouvám se vám za kratší kapitolu, slibuju, že příští bude delší🤍