criminal love

"Pusť ji!"

“Heleme se… kohopak to tu máme?”

---------

Pomalu jsem zvedla hlavu a pohlédla do oceánových očí.
“Ty musíš být ta, pro kterou má náš Smith slabost.”
Slabost?
“Tak pojď. Vezmeme tě ke Smithovi.”
To už jsem začínala pociťovat strach.
Prostrčil ruku okýnkem a popadl mě za paže. Vytáhl mě z okýnka jako bych nic nevážila a už mě vlekl do mě neznámé budovy. Zkoušela jsem se mu vyškubnout, ale to ničemu nepomáhalo, byl moc silný.
Dotáhl mě až do té budovy a já viděla Johna s dalšími muži, přičemž John s jedním z nich o něčem mluvil.
“Helemese kohopak jsem to našel…”
Všichni se na nás otočili a Johnův výraz se změnil na naštvaný.
“Pusť ji!” Zavrčel.
“To musí být ten tvůj úlovek ne?” Pokračoval ten chlap.
“Okamžitě ji pusť!” Teď už John křičel.
“Nevím jestli se mi chce… Když vidím jak ti na ní záleží… Pustím ji když k pěnězům přidáš dalších 200 000.”
“Děláš si prdel?!”
“Je to jen na tobě… Taky bych ti jí nemusel vrátit už nikdy.” Po té co to dořekl jsem na hlavě ucítila chladný kov… Hlaveň pistole.
“NECH JI NA POKOJI!”
“Nechám pokud mi dáš ty peníze.”
“Dobře… Mám je v autě. Pusť ji a já ti je přinesu.”
“Tak to teda ne nejdřív je dones. Ale když vidím jak ti na ní záleží tak chci 500 000.”
John se nejdřív zatvářil naštvaně, pak se jeho výraz změnil na ledový a přikývl, poté se rozešel směrem ven.
“Ty jo chlapi, řekli by jste, že by za něco takového dal půl mega?!”
Na to se nějací muži rozesmáli.
Ten chlap co mi držel u hlavy pistoli chtěl ještě něco říct. To už, ale přišel John s taškou.
“Tady a teď ji pusť!” Zavrčel a hodil mu tašku.
Ten chlap překontrolovat obsah a pustil mě.
Já se hned rozeběhla za Johnem a skočila jsem mu do náruče. Čekala jsem, že mě odstrčí, ale on kolem mě obmotal své ruce a pevně mě stiskl. To už jsem nevydržela a rozbrečela jsem se.
Po budově se rozlehl smích toho chlapa.
“Náš obchod je nejspíš u konce. Užij si tu svojí děvku.”
Na to John jenom zavrčel, vyzvedl si mě do náruče a rozešel se se mnou ven.
Opatrně mě položil na sedačku a on sám si sedl na místo řidiče a v tichosti vyjel.
Po cestě jsem usnula.
—
Je ráno a já se vzbudila v posteli, ale ne v mojí… “Kde to jsem?” Zašeptám si. Ale v tom se začnou otevírat dveře a dovnitř nakoukne Johnova hlava.
“Dobré ráno.”
“Ehh dobré… Kde to jsem a co tu dělám?”
“Jsi u mě doma. Včera jsi usnula v autě a myslím, že by nebylo nejlepší kdyby tě domů přivezl kriminálník.”
“Ou aha… děkuju.”
“Za co?”
“Za to, že jsi mě jim nenechal.”
Na to jen přikývl.
“Tak počkat jak to, že jsi měl sebou tolik peněz?”
“Vždycky si jich vozím radši víc, kdyby náhodou.”
“Aha”
Počkat! Však mamka neví kde jsem!
Začala jsem se rychle zvedat a pobíhat po pokoji ve snaze najít svůj telefon.
“Co děláš?”
Řekl John a chytl mě za paže.
“Mamka neví kde jsem!”
“V klidu včera jsi jí poslala textovku, ve které stálo, že přijdeš domů až odpoledne.” Řekl s úšklebkem a zamával mi MÝM telefonem před obličejem.
“Jak jsi se do něho dostal?!” Řekla jsem a vytrhla mu ho z ruky.
“Zlato… S tímhle už mám nějaké zkušenosti. Umím se nabourat do telefonu.”
“Hmm dobře”
“A teď se pojď najíst připravil jsem snídani.”
Řekl a rozešel se pryč. Já se rychle vydala za ním, protože bych se tu nejspíš ztratila.
Sedla jsem si za stůl a John přede mě naservíroval palačinky.
Jídlo jsem odsunula stranou, protože na jídlo jsem neměla ani pomyšlení.
John to ke mně, ale zase přisunul zpátky.
“Sněz to!”
Nemělo cenu odmlouvat a tak jsem prostě začala jíst. Měl to výborné, ale já jsem i tak půlku nechala.
Jen nade mnou pokroutil hlavou a odnesl to.
“Pojď.” Řekl a rozešel se pryč z kuchyně.
Dovedl mě do obýváku kde si sedl a poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si tedy k němu a on pustil nějaký film.
Takhle to pokračovalo až do odpoledne.
“Musím domů.” Řekla jsem když hodiny ukazovaly 1 hodinu.
“Odvezu tě.” Řekl a než jsem stihla něco říct už se rozešel ven.
Opět mi zavázal ten pitomej šátek a rozjel se....

----------

Omgg přes 700 slov😻