criminal love

"Vykloň se a zkus střílet!"

John se zasmál a zatočil se se mnou dokola.

—-------

Dojeli jsme domů a John měl celou dobu ruku na mém stehně. Tohle gesto mi udělalo radost.
Doma jsme se jen vysprchovali (odděleně) a šli jsme spát.
“Dobrou Vi.” V jeho hlase jsem slyšela radost.
“Dobrou Johne.” Poslední co jsem ucítila bylo jak okolo mě obmotal svou paži. Dnes jsem usínala s úsměvem na tváři.
—--
Vzbudila jsem se jako vždy okolo 7 ráno. Jsem hold ranní ptáče no. Alespoň můžu pozorovat Johnovu tvář.
“Dobré ránko.” Řekl John asi po pěti minutách.
“Dobré.”
“Budu muset odjet.”
“Neeee.” Zakňourala jsem a nalepila se na něj takže se nemohl zvednout.
Jemu to přišlo nejspíš velice vtipné, protože se hlasitě rozchechtal.
“Promiň, ale vážně musím odejít.” Zasmál se, dal mi pusu do vlasů, položil mě vedle sebe a zvedl se.
“Přijde sem Sam.” To mi stačilo k radosti. Sama mám ráda, je vtipnej.
—--
“Čuuus Vic.” Řekl Sam energeticky a objal mě.
“Ahoj Same.” Usmála jsem se a objetí opětovala.
“Taak co jsi udělala s Johnem?” Zeptal se když už jsme seděli na gauči.
“Jak to myslíš?” Zeptala jsem se nechápavě.
“No v telefonu zněl nějak mile.”
“Noo…. My spolu…. No…. Chodíme.” Dostala jsem ze sebe a podívala se na Sama.
“No nekecej! To je boží! Konečně si John našel někoho s kým bude šťastnej. Moc gratuluju!” Všechno to vychrlil a smál se jak sluníčko na hnoji. Na konci si mě přitáhl do objetí, které jsem s úsměvem opětovala.
“Mluv chci detaily! Jak se to stalo?” Musela jsem se zasmát je úplně jako Danča, která mi už celkem chybí.
“No šli jsme z restaurace a venku pršelo tak mi řekl ať počkám pod střechou a on šel pro deštník. V autě rozsvítil světla a došel ke mně. Chytil mě okolo pasu a šel se mnou k autu. Pak se zastavil a zadíval se mi hluboko do očí. Pak jsme se políbili. A potom se mě zeptal jestli budu jeho přítelkyně. No a já řekla ano.” Sam mě celou dobu bedlivě poslouchal a když jsem to odpověděla tak vyskočil na nohy a zapištěl. Upřímně si nedovedu představit jeho na nějaké akci. Přijde mi na to moc citlivý a nevinný.
“To je krása Vic! Je to úplně jak z romantickýho filmu! Mám z vás takovou radost!”
Začal skákat po pokoji a já se tomu musela jen smát.
“Co tě to potrefilo?” Ozval se najednou John.
Sam hned přestal a otočil se na něj s kamennou tváří. Ale samozřejmě jen co se mu podíval do očí se zase začal křenit.
“No nic mizím.” Obejmul mě a šel k Johnovi.
“Gratuluju šéfe.” Pak už odešel.
“Co mu hráblo.” Zeptal se nechápavě.
“Já mu to řekla.”
“Co?” Sedl si vedle mě.
Naklonila jsem se a políbila jsem ho.
“Tohle.” Na to se John usmál.
“Zítra večer musím na jednu nóbl akci. Budeš můj doprovod.”
“Vážně?” Nebudu lhát vyrazilo mi to dech.
“Vážně.”
“Ano.” Vypískla jsem.
“Počkat! Je to nóbl akce. Já nemám oblečení na nóbl akci.”
“Ale máš.” Řekl klidně.
Tak teď jsem zmatená.
“Cože?” Vypadlo ze mě.
“Noo pro něco jsem se cestou stavil.” Podal mi tašku.
Otevřela jsem ji a vytáhla černé uplé šaty asi tak po kolena.
Otočila jsem se na Johna a objala jsem ho.
“Děkuju.” Zašeptala jsem mu do ohybu mezi krkem a ramenem.
John se odtáhl a přitáhl si mě do polibku, který jsem s radostí opětovala.
Náš dokonalý okamžik, ale přerušil Johnův telefon.
Se zavrčením hovor přijal.
“Co zas?!”
…….
“Vy jste fakt neschopní kreténi… Za chvíli jsem tam!”
“Vi nemám koho sem poslat tak tě budu muset vzít sebou, ale budeš mě poslouchat jasné.”
Řekl to jako oznamovací větu, ale i tak jsem přikývla a zvedla se.
—--
Za chvíli už jsme zastavovali před nějakou starou garáží.
“Počkej tady.”
Opět jsem jen přikývla, když jsem byla naposledy na nějaké akci nedopadlo to úplně nejlépe.
John nejspíš poznal, že nejsem úplně v klidu.
“Neboj se.” Řekl něžně a dal mi pusu na čelo.
Chtěl vystoupit, ale já ho chytla za zápěstí.
“Dej na sebe pozor.” Jen přikývl, ale když vystoupil tak jsem viděla úsměv.
—--
Uběhla asi půl hodina a John nikde. Začínám se o něj bát.
Najednou se ozvaly výstřely a z garáží vyběhl John a za ním další chlapi, mezi kterýma jsem poznala Sama.
John nasedl a rychle vyjel.
Po chvilce se za námi, ale objevili auta a začali po nás střílet.
“Skloň se!” Zakřičel a sám se vyklonil z okýnka.
“Takhle to nepůjde… Vem si to.” Řekl a podal mi zbraň. “Vykloň se a zkus střílet!... Ale opatrně!” Přikývla jsem. Bála jsem se, ale věřila jsem si. Už dříve jsem střílela takže bych to měla zvládnout.
Vyklonil a jsem se, zamířila jsem a jednou ranou jsem trefila řidiče. U druhého auta to bylo stejné.
Zalezla jsem zpátky a viděla jsem Johnův překvapený výraz.
“Páni…” Bylo jediné co řekl a já se nad tím musela zasmát.
—--
Zabouchly se za námi vchodové dveře a John až teď promluvil.
“Kde jsi se naučila takhle střílet?” Řekl s úsměvem.
“Dřív jsem chodila s tátou střílet.”
“Co se vlastně stalo tvému tátovi.” Teď mi poklesl úsměv.
“Johne já o tom nechci mluvit.” Do očí se mi navalily slzy.
“Dobře.” Řekl a obejmul mě.
Slzy se mi podařilo rozmrkat a já se od Johna odtáhla.
Zívla jsem si.
“Asi půjdeme spát co?” Zeptal se smíchem.
“Asi jo.” Usmála jsem se.
Vykonali jsme higienu a ulehli jsme do postele.
“Dobrou Vi.”
“Dobrou Johne.”
Přitulila jsem se k němu, on kolem mě omotal ruku a šli jsme spát.

----------

Užívejte života lásky <3