criminal love

"Dávej na sebe pozor."

Ššš to je dobrý… Nemusíš nic dalšího říkat.” Řekl při tom co si mě vtáhl do dalšího objetí.

—-------

Je pondělí ráno a já musím jít do školy. Nebyla jsem tam asi 2 týdny, takže se tam musím objevit a navíc mi už chybí Danča.
“Ve 2 tu na tebe budu čekat. Hlavně neodcházej! Dobře?”
“Neboj se.” Řekla jsem a chtěla jsem vystoupit. Ale John mě chytl za ruku a odmítal pustit.
“Pusu.” Řekl a našpulil rty. Musela jsem se zasmát, vypadal jako malé dítě. Ale samozřejmě jsem mu vyhověla (a velice ráda) a naklonila se pro polibek, který John jak jinak než prohloubil.
“Johne už musím jít.” Řekla jsem když jsem se odtáhla.
“Dávej na sebe pozor.”
“Neboj dám.” Řekla jsem s úsměvem.
“Měj se.”
“Ahoj.” Rozloučili jsme se a já vylezla z auta.
U skříňky jsem uviděla Danču.
“Dani!!” Zakřičela jsem a ona se překvapeně otočila, ale když mě uviděla na tváři se jí objevil široký úsměv. S úsměvem jsme se proti sobě rozeběhli a pevně se obejmuli.
“Chyběla jsi mi.” Řekla.
“To ty mně taky.” Ještě nějakou dobu jsme tam stáli než jsme se od sebe odtáhli.
“Co ti bylo?”
“Byla jsem nemocná.” Nemůžu jí to říct. Nemůžu riskovat, že by se jí mohlo něco stát.
“Dobře, ale mohla jsi alespoň napsat.”
“Promiň. Příště ti dám vědět.”
Na to se jen usmála.
Šli jsme do třídy když v tom jsem uviděla na chodbě známou tvář.
Pája?
“Pájo!” Zakřičím přes celou chodbu, přičemž dostanu pár nechápavých pohledů od ostatních studentů.
“Vi?”
Došli jsme k sobě a objali se.
“Já nevěděla, že chodíš k nám na školu.” Řekla jsem popravdě.
“Jsem o rok starší, nemáme spolu předměty.” Pokrčila rameny.
“Jo na tom něco bude… Takže Pájo, tohle je Danča má nej kámoška. Dani, tohle je Pája. Potkali jsme se ještě než jsem onemocněla. Řekla jsem a hodila na Páju pohled aby pochopila, že to má hrát se mnou. Nejspíš pochopila.
“Jo, od té doby jsme kamarádky.” Přitakala.
“Těší mě! Někdy musíme všichni 3 zajít do mekáče.” Řekla energeticky Danča.
“To je samozřejmost.” Odpověděla Pája a všechny tři jsme se zasmáli.
Ještě nějakou dobu jsme si tam povídali a domluvili jsme se, že v sobotu půjdeme všichni tři ven. Zrovna jsme se smáli Danči vtipu když máš vyrušil zvonek.
“No nic běžím na hodinu. Mějte se holky.” Rozloučila se Pája, otočila se a běžela pryč.
“Měj se.”
“Ahoj.” Ještě se otočila aby nám zamávala a pak už zaběhla za roh.
“Tak pojď. Nechci aby nám Evansová zase celou hodinu nadávala.” Řekla Danča. S úsměvem jsem přikývla a šli jsme.
—--
“COŽE?!” Zrovna jsme stáli všichni tři na chodbě když se Danča zmínila o písemce z dějepisu.
“Dani! Kdy jsi se mi to jako chystala říct?! Za 15 minut je hodina a tohle se naučit nestihnu!”
“Ale prosím tě… Ty se to naučíš. Však jsi se naučila plynule španělsky za týden. Týden! Písemku z dějáku zandáš jako nic.” Řekla jako by se nechumelilo.
“Ty jsi se vážně naučila španělsky za jeden týden?” Zeptala se Pája v úžasu.
“Byla jsem nemocná a neměla jsem co dělat.” Řekla jsem.
“Dokaž to.” Řekla Pája.
Povzdechla jsem si, ale i tak jsem spustila.
“¡Dame esas notas de historia ahora mismo o te llevaré tu refrigerador!” Pája na mě zaraženě koukala.
“A co to znamenalo?” Zeptala se.
“Okamžitě mi dej ty zápisky z dějepisu, nebo ti seberu ledničku!” Řekla jsem směrem k Danče.
Ta se jen zasmála a začala zdrhat (s dějepisem v ruce!) a já samozřejmě za ní. Se smíchem jsme se naháněli po chodbě, ale já ji na konec stejně chytla.
“Dej.” Řekla jsem s naprostým poker facem a nastavila ruku.
“No jo, tady máš.” Řekla se smíchem.
“3 stránky!” Zůstala jsem na to zaraženě koukat.
“Měla by jsi co nejdřív začít.” Poplácala mě Danča po rameni.
Sedla jsem si na zem a začala se učit. Naštěstí to nebylo tak těžké.
—--
“Tak ten děják byl celkem jednoduchej viď?” Řekla jsem směrem k Danče když jsme vycházeli ze třídy.
“Jednoduchej?! Však to bylo těžký! Shodla se na tom celá třída!” Jen jsem pokrčila rameny a zamávala Páje, která už k nám mířila.
-----
Přežili jsme ještě dalších 5 hodin a konečně vycházeli ze školy.
“Tak pá Dani.” Řekla jsem a obejmula ji. Stejně tak se rozloučila s Pájou a už šla na opačnou stranu.
“Jdeš dom?” Zeptala se mě.
“Ne, John mě vyzvedne.”
“A nemůžeš jít se mnouuu. Nechci jít sama.”
“Pájo, John mi doslova nakázal abych tu na něj čekala a bojím se, že se naštve když odejdu.”
“Klíďo to vezmu na sebe, prosíííím.”
“No dobře… Ale Johnovi to vysvětlíš ty.”
“Jasný.” Řekla s radostí.

My criminal: Ahoj, promiň Johne, ale Pája chtěla abych šla s ní. Neboj dám na sebe pozor.

----------

Jak bude asi John reagovat na to, že ho Victoria neposlechla? Bude v klidu? Nebo se naštve?