criminal love

Zahleděl se mi do duše

Věnováno Lině.
Holce, která mě vždy dokáže rozesmát.
☀️🌙

***

"To si kurva piš, že si tě ochráním. Jestli se na tebe někdo jen podívá tak mu vrazím."

--------

Právě vcházíme do luxusní vily a já jsem pořád víc a víc nervózní, John to nejspíš poznal.
"Hej neboj se. Bude to v poho."
Kývla jsem a usmála se, ale vůbec mě neuklidnil.
John otevřel dveře a mně se naskytl pohled na obrovskou a luxusní halu, ve které bylo spousta lidí. John mi dal ruku kolem pasu a majetnicky si mě přitáhl k sobě.
"Čauu Johne." Řekl nějaký muž, se kterým šla žena v modrých šatech a drželi se za ruce.
"Čus Alexi. Vi tohle je Alex a jeho přítelkyně Pája. Pájo, Alexi moje přítelkyně Victorie."
"Těší mě." Řekla jsem stydlivě.
"Ahoj." Řekla Pája a podala mi ruku.
"Moc mě těší." Řekl Alex a podal mi ruku, nacož John zavrčel.
"Takže Johne... Jak budou probíhat naše obchody?"
Začali se bavit mezi sebou a já stála vedle nich.
"Necháme je být, pojď se něčeho napít." Řekla mi Pája a šli jsme k baru.
"Taak jak dlouho už jste s Alexem spolu?" Zeptala jsem se a u toho popíjela svojí kolu.
"Už to budou dva roky." Řekla a usrkla si svojí koly.
"Wow to je dost."
"A co ty a John? Kluci říkají, že od té doby co tě poznal se o dost zlepšil."
"Vážně?"
"Jo... Na akcích je prý ještě lepší a soustředěnější... Myslíme si, že je to kvůli tobě. Miluje tě a má větší důvod se vrátit domů." Zasekla jsem se na poslední větě.
"On mě miluje?"
"A není to očividný?" Zasmála se.
"No nevím... Přece jenom je to šéf mafie..."
"To ale neznamená, že nemůže milovat."
"A co Alex, povídej... Proč sis ho vybrala? Jak jste se poznali?" Radši jsem změnila téma.
"No zrovna jsem vycházela z knihkupectví když vedle mě zastavila motorka, já miluju motorky, řidič si sundal helmu a vylezl z ní nádherný chlap. Požádal mě o číslo a začali jsme se scházet. Každou schůzku se naše city prohlubovaly a my se zamilovali."
"Páni... To je jak z filmu."
"A co ty s Johnem, jak jste se poznali vy?"
"Noo bylo to zajímavý... Šla jsem zrovna ze školy a protože bylo pozdě tak jsem si zkrátila cestu postranníma uličkama. Když jsem byla asi v půlce cesty tak jsem před sebou uviděla dvě postavy. Johna a jednoho muže... Zastřelil ho. Stála jsem tam a nebyla jsem schopná pohybu. Začal se na mě otáčet a pak se naše oči střetly, byli jsme jako propojení a nemohli jsme se odtrhnout. Pak kousek od nás projelo auto a on utekl... Našel si mě a začal mě všude vozit. Jednou jsem přišla domů a.... Našla jsem mámu mrtvou. Tenkrát chtěli zabít mě, ale našla je mamka." Musela jsem rychle mrkat abych nezačala brečet. Pája mi dala ruku na rameno a stiskla. "Vzal mě k sobě domů a já se zamilovala... A doufám, že on taky."
"To s tvojí mámou mě moc mrzí." Soucitně se usmála.
"Děkuju." Taky jsem se na ní usmála.
"Ale to VAŠE setkání bylo jak z romantickýho filmu. Je to jako všechny knížky s tématem criminal love, které jsem kdy četla."
"Jo asi nás svedl osud... fakt to byl-"
"Tak tady jste." Přišli za námi John s Alexem a John mi omotal ruku kolem pasu.
"Pojď Vi. Chci tě seznámit."
"Vážně?" Řekla jsem nervózně.
"Neboj se."
"Tak dobře."
"Měj se Pájo."
"Ahoj Vi. Musíme se někdy vidět." S úsměvem jsem přikývla, ale to už mě John táhl pryč. Stihla jsem jen rychle zamávat Alexovi.
"Gabe... Tohle je Victoria. MÁ přítelkyně. Vi tohle je Gabe... My mu dovážíme zboží odsud a on nám na oplátku dováží zboží z Ameriky."
"Těší mě slečno." Řekne Gabe a políbí mě na hřbet ruky, což se Johnovi ani trochu nelíbí a přitáhne si mě k sobě, nad čím se musím pousmát.
"Ale nehlídej si jí tak. Já mám přece svojí krásnou ženu. Jsem jen gentleman."
Zasměju se. "Taky mě těší."
---
Konečně vycházíme ven. Bylo to fajn a bavila jsem se, ale John se rozhodl mi přeplnit hlavu jmény a lidmi. Představil mě asi 50 chlapům, přičemž s nimi byli i jejich vyvolené. Pamatuji si sotva půlku jmen...
Pomalu přicházíme k autu když v tom uvidím tu jedinou tvář, kterou už jsem nikdy nechtěla vidět. Stuhla jsem.
"Vi co se děje?" Zeptal se mě John. Neodpověděla jsem. William se na mě otočil a zahleděl se mi až do duše. Okamžitě se mi do očí nahrnuly slzy. Ruce se mi roztřásly a začalo se mi špatně dýchat.
"Vi! Co se děje?!" Zeptal se zoufale John už asi po páté, ale já nemůžu odpovědět... Nemůžu promluvit.
Otočím se a vydám se na útěk. Nevím kam běžím, ale musím pryč. Slyším za sebou kroky. Co když je to William?! Ne! Nesmím se otočit! Nesmím zastavit! Co když mě dožene?! Už nechci zažít to co dřív! Už ne! Prosím!
Najednou se kolem mě omotají dvě silné a potetované paže. Začnu sebou cukat.
"NECH MĚ!.................... Prosím..."
"Vi klid. To jsem já."
Překvapeně zvednu hlavu. To není William. Je to John...
Okamžitě mu skočím kolem krku a začnu mu brečet do ramene. On mě na sebe víc natiskne, začne mě hladit po zádech a do ucha mi šeptá uklidňující slova.
---
Už ležíme v posteli a já od toho incidentu ani jednou nepromluvila. John se snažil ze mě vytáhnout co se stalo, ale já nemohla. Možná to moc dramatizuju, ale když vám někdo zničí život a pak se v něj znovu jen tak začne objevovat... tak to bolí.
"Vi už mi sakra řekni co se stalo." John už začínal ztrácet nervy. Možná bych mu to měla říct.
"Byl tam..." Neodvážila jsem se na něj podívat, dál jsem zírala před sebe.
"Kdo?" To mu to fakt nedojde? Nechci už to jméno vyslovovat.
Mé mlčení mu, ale zřejmě řeklo vše.
"Myslíš Williama?" Jeho jméno zavrčel.
"Ano..." Řekla jsem těžce.
"Vi proč jsi mi to neřekla? Mohl jsem mu jít rozbít hubu. Nebo ještě líp... Zabít ho."
Na poslední větu jsem nereagovala. "Myslela jsem si, že se z toho časem dostanu... Ale vždycky když ho vidím tak... zpanikařím. Jediné na co myslím je to, že musím co nejdál od něj... a-a."
"Ššš to je dobrý... Nemusíš nic dalšího říkat." Řekl při tom co si mě vtáhl do dalšího objetí.

----------

<3