criminal love

Je možné, že jsem se zamilovala?

“Nenechám tě teď samotnou.”
Nad tím jsem se pousmála.

—-------

Zrovna jsme byli v půlce nějakého animáku a já už začala pociťovat únavu. Položila jsem si hlavu na Johnovo rameno a zívla jsem si.
“Chce se ti spát?”
“Celkem jo.”
“Tak pojď.” Pousmál se, zvedl mě do náruče a odnesl mě do pokoje. Položil mě do postele a odešel.
“Dobrou.” Řekl ještě než zavřel dveře.
Nějakou dobu jsem se převalovala, ale nemohla jsem usnout. Vždy když jsem zavřela oči měla jsem před sebou obrázek maminky na podlaze a zase se mi do očí navalily slzy. Po chvilce už jsem to nevydržela a rozhodla se jít za Johnem. Nechci ho budit, ale vážně nechci být sama.
Otevřela jsem troje dveře a pořád jsem nemohla najít jeho ložnici. Na počtvrté už se mi to povedlo.
Opatrně jsem otevřela a nakoukla dovnitř.
“Johne?” Zašeptala jsem.
Obrátil se směrem ke mně “Copak? Děje se něco?”
Musela jsem se pousmát nad jeho starostlivostí.
“Myslíš, že bych mohla k tobě?”
“Ale jasně, že jo.” Řekl a odhrnul peřinu.
Spokojeně jsem k němu zalezla a on kolem mě přehodil paži.
“Dobrou Vi.”
“Dobrou Johne.”
Do spánku jsem upadla téměř do sekundy.
—--
Když jsem se vzbudila tak jsem se chtěla přitulit k Johnovi, ale místo něj tam bylo jen prázdno.
Po nějaké chvíli jsem se přinutila vstát.
Stoupla jsem na studenou podlahu, zvedla jsem se a chtěla jsem se jít obléct. V tom mi, ale došlo, že tady nemám věci.
Vzala jsem si na sebe nějaké Johnovo triko a kalhoty jsme si vzala svoje.
Hned co jsem vyšla z pokoje mě ovanula vůně míchaných vajíček. Vydala jsem se po vůni a v kuchyni jsem viděla stát Johna u plotny.
Ten vypadá krásně i při dělání jídla… Počkat co?! Ne nevypadá krásně!
“Dobré ráno.”
“Dobré ráno.” Řekl a otočil se na mě. Jakmile mě uviděl tak se na jeho tváři objevil nečitelný výraz.
“Promiň, ale nemám tu svoje oblečení tak jsem si půjčila tvé triko.” Řekla jsem a nervózně jsem přešlápla.
“Vypadáš v tom zatraceně sexy.”
Tak tímhle mě odrovnal.
John se jen zasmál mému výrazu a pokračoval v dělání snídaně.
Musela jsem potlačit nutkání jít ho obejmout a sedla jsem si na barovou židli.
Ani ne za 5 minut už přede mnou stál talíř s jídlem.
Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do jídla.
Když jsem dojídala (výbornou) snídani tak Johnovi zazvonil telefon.
“Co je?”
…..
“Co?! Za chvíli jsem tam!”
Pak zavěsil.
“Musím odjet, ale do hodiny budu doma.”
Řekl dal mi pusu do vlasů a už ho nebylo.
On mi dal pusu do vlasů… vyskočila jsem skoro metr a půl vysoko- tak moment. Co to dělám? Je snad možný, že bych se do Johna… zamilovala? Ale co si to nalhávám, když je u mě cítím se v bezpečí, nemůžu na něm najít jedinou chybu a stačí jen pusa do vlasů abych skákala metr a půl vysoko. Jasně, že jsem se zamilovala.
Ale co když se bude opakovat to co kdysi?
To už bych nezvládla… Nesmím se znovu zamilovat! Prostě nesmím!
Aniž bych si to uvědomila stekla mi slza po tváři. Rychle jsem ji setřela a radši jsem šla koukat na televizi.

----------

Tak Vi už si konečně přiznala své city k Johnovi🥰Ale co stalo kdysi? Proč se Victoria bojí? No to uvidíte...