criminal love

Stejně jako včera

Začal se rozhlížet, naposledy se na mě podíval a utekl...
---
Stála jsem tam ještě dobrých 5 minut. Mohl mě zabít ale neudělal to...
Když jsem se konečně vzpamatovala tak jsem se rozešla domů a ne nepoučila jsem se, stále jdu těmi uličkami. Celou cestu nad tím musím přemýšlet. Proč mě nezabil? Proč mě neunesl? Proč mě tak sledoval? Proč byl tak krásný? Teda co?! Ne nebyl! Vždyť někoho zabil nemůžu o něm takto přemýšlet!
Moje myšlenky mi šrotovaly hlavou i když jsem přišla domů.
"Zlato kde jsi byla? Měla si být doma už asi půl hodiny." Ou asi jsem tam stála déle než jsem si myslela.
"Jen jsem se zdržela ve škole, musela jsem ještě dopsat jednu prezentaci. Promiň, že jsem ti nedala vědět."
"To je v pořádku, ale přístě prosím napiš." "Dobře."
Ještě nějakou chvíli jsme si tam povídali a pak už jsem šla radostně do své postele. Když jsem se snažila usnout tak jsem pořád myslela na něj. Převalovala jsem se asi hodinu a pak se mi, ani nevím jak, podařilo usnout.
-
Když jsem se ráno probudila moje první myšlenka byla "Proč jsem se vzbudila sama od sebe?" Podívala jsem se na mobil a- "DOPRDELE!" Už je 10 hodin, škola začala před 2 hodinama!
Takhle rychle jsem z postele snad ještě nevstala, ranní hygienu jsem zvládla asi za 3 minuty, do 2 minut jsem byla převlečená, snídani jsem přeskočila a rychle vyběhla z domu.
-----
Už běžím od zastávky do školy, je to asi ještě 15 minut. Už teď je třičtvrtě na 11, učitelé mě zabijou!
Už jen 10 minut a jsem tam. Tohle je můj největší fyzický výkon za poslední 2 měsíce.
Běžím dál, ale zastavím kvůli autu, které zastavilo hned vedle mě, okýnko sjelo dolů a.... Panebože... seděl tam... on. Seděl tam ten chlap ze včerejška! Měla bych utíkat, jenže to nejde. Už zase tam jen stojím a zírám na něj. Stejně jako včera...