criminal love

Stál tam ON

Tahle kapitola se mi nepsala snadno😕

Aniž bych si to uvědomila stekla mi slza po tváři. Rychle jsem ji setřela a radši jsem šla koukat na televizi.

----------

Proč nic nedávají?! Co tu mám sama dělat?
Moment co je to? Slyšela jsem dveře… To bude John! S radostí jsem se rozeběhla ke dveřím, ale když jsem viděla muže před sebou stuhla jsem.
Otočil se na mě a na tváři se mu objevil úsměv. Přátelský úsměv.
“Ahoooj Vic. Já jsem Samuel, ale říkej mi Sam. John mě poslal abych tě přišel hlídat, že se mu to prý protáhne.” Řekl a přitáhl mě do hřejivého objetí.
“Ehhh ahoj-” Řekla jsem ještě stále zaraženě a objetí jsem obětovala.
“Pojď Vic dáme si nějaké jídlo už umírám hlady.”
“Vic?” Zajímavé.
“Victoria zkráceně Vic.” Mykl rameny.
“Nediv se, že vím třeba jak se jmenuješ, kolik ti je, co máš ráda a tak…. John o tobě hodně mluví.”
“On o mně mluví?”
“Pořád! Nemluví skoro o ničem jiném než o tobě. Ale zase se o hodně zlepšil… S klukama si myslíme , že je to kvůli tobě, protože se za tebou chce vrátit.”
Páni… Páni…. Takže on o mně mluví a dokonce se i zlepšil, nejspíš taky kvůli mně.
“Tak co budeme dělat?” Zeptal se Sam.
“O tom jsem přemýšlela než jsi přišel.” Zasmála jsem se.
“Tak budeme prostě mluvit.” Řekl se smíchem.
“Fajn… Kolik ti je Same?”
“18. Tobě je 17 že?”
“Ano. Kolik je Johnovi? Zatím jsme o tom nemluvili.”
“Je mu 22.”
“Ok. A kdy má narozky?”
“18. Ledna.”
“Ou to je za chvilku… Pomůžeš mi vybrat dárek?”
“No jasný jedem.” Řekl a s radostí se rozběhl ven.
“Jen zavolám Johnovi, že jedem pryč. Ty jdi zatím do auta.” Řekl a hodil mi klíčky.
Ještě jsem si doběhla pro nějaké peníze, které jsem měla v kapse u mikiny a šla do auta, do kterého přišel za chvíli i Sam.
“S Johnem vše vyřešené, ale mám na tebe dát bacha. A neboj neví, že mu jedem koupit dárek.” Řekl a usmál se
“Děkuju.” Ten kluk bude fajn. Možná z nás budou i kamarádi.
—--
Vycházeli jsme asi z pátého obchodu a já měla konečně tašku s dárkem. Koupila jsem mu řetízek s přívěskem, který vypadal jako pistole. Byl ze stříbra a byl celkem drahý, ale pro Johna dokonalý. Alespoň doufám…
“Nezajdem na jídlo?” Zeptal se Sam.
“Nejedl jsi náhodou po cestě sem?” Musela jsem se smát. Rozuměl by si s Dančou. Ti dva jsou úplně stejní žrouti.
“Ale já mám hlaaad.” Poslední slovo protáhl a nasadil psí kukuč.
“No dobře, ale platíš ty… Já jsem švorc.”
Na jeho tváři se objevil velký úsměv a už mě za zápěstí táhl do mekáče.
Byli jsme skoro tam když jsem uviděla JEHO. TOHO člověka, kterého už jsem nikdy nechtěla vidět. TOHO člověka, kvůli kterému jsem celé noci probrečela. TOHO člověka, kvůli kterému jsem se každý den budila uprostřed noci s pláčem.
“Vic jsi v pořádku?” Zeptal se starostlivě Sam když jsem už hodnou chvíli stála a zírala na NĚJ.
Podíval se mým směrem, zadíval se mi přímo do očí a na tváři měl úšklebek. Zíral mi až duše.. Stejně jako kdysi…
Do očí se mi nahrnuly slzy.
“Vic… Co je s tebou?” Sam už byl zoufalý.
Rozeběhla jsem se pryč. Musím co nejdál od něj. Musím pryč. Vůbec jsem nepřemýšlela o tom co dělám. V hlavě jsem měla jen jedno. Musím od něj pryč!
Přeběhla jsem celý obchoďák a zalezla do nějakého tmavého rohu kde jsem se naplno rozbrečela.
“Vic! Vic kde jsi?!” Slyšela jsem zoufalého Sama.
“Vic!” Doběhl ke mně a obejmul mě.
Začala jsem mu brečet do náruče a on mě jen hladil po zádech.
Nevím jak dlouho jsme tam takhle byli než jsem se alespoň trochu uklidnila.
“Pojď pojedeme domů.” Řekl něžným hlasem a já se zmohla jen na přikývnutí.
—--
Sam mi udělal čaj a společně jsme si sedli na sedačku.
“Vic.” Začal pomalu a já věděla o čem chce mluvit.
“Co se tam stalo? A kdo byl ten chlap, na kterého jsi tak zírala.” Měla jsem zase slzy v očích.
“Nemusíš mi to říkat,ale chci ti pomoct a-”
“Ne! Řeknu ti to.” Byla jsem připravená o tom mluvit. Byla jsem připravená říct mu něco o čem nikdo neví.
Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem.
“Ten chlap byl můj bývalý… Jmenuje se William Davies a dřív jsme spolu chodili. Začalo to jako nádherný vztah. Byl to můj první kluk a já ho milovala z celého srdce. Myslela jsem, že on mě taky. Ale ukázalo se, že to tak nikdy nebylo. Po nějaké době kdy už jsme bydleli spolu se změnil. Přicházel pozdě v noci a často totálně napitý. Vždy na mě křičel a většinou mě i zmlátil. Neměl žádný důvod. Prostě přišel a stalo se to. Bylo to na denním pořádku. Nikdy jsem nikomu nic neřekla ani od něj neodešla… Měla jsem strach. Vyhrožoval mi, že když ho opustím udělá mi že života ještě větší peklo a zabije mě…. To ale není to nejhorší… Nebyla jsem na to připravená a on to věděl… Bylo mi teprve 16… Přišel domů, opět byl napitý… Začal se ke mně přibližovat… Narazil mě na stěnu a začal mě dravě líbat. Bylo to hrozné, ale pořád milionkrát lepší než to co přišlo pak… Hodil mě na postel… Svázal mě a-a.”
“Nemusíš to dokončovat.” Zavrtěla jsem hlavou.
“A pak mě znásilnil. Tvrdě a hned několikrát. Ráno se mi podařilo dostat se z provazů a utekla jsem. Mamce jsem řekla, že jsme se rozešli, ale bylo to něco horšího… Mnohem horšího… Každou noc jsem se budila s pláčem a se strachem, že leží vedle mě. Pokaždé když se otevřely dveře jsem měla strach, že je to on a jde mě zmlátit i když už nemohl. Trvalo dlouho než jsem dokázala znovu věřit lidem. Ještě teď se bojím zamilovat… Mám strach, že se to stane znovu… Proto se bojím zamilovat do Johna…. A jestli si říkáš proč jsem k němu šla už v 16… Ovlivňoval mě a já si to ani neuvědomila… Vždy mě ovlivňoval…”
Už na začátku mého proslovu jsem začala brečet a teď jsem se rozbrečela už naplno.
Sam mě jen objal. A to bylo to co jsem potřebovala. Byl tam se mnou.
“Jsi první kdo o tom ví.”
“Asi ho zabiju.”
Na to jsem se jen trochu zasmála.
Po nějaké chvíli jsem se uklidnila a odtáhla se. Chtěla jsem něco říct když v tom bouchly vchodové dveře.
“Chceš mu o tom ří-”
“Ne! Neříkej mu to! Prosím…”
“Dobře neřeknu.” Jen jsem se na něj vděčně usmála.

----------

No... Chudák Victoria. Tahle kapitola se mi nepsala úplně lehce, ale je důležitá pro příběh.
Myslíte, že si Victoria dokáže pustit Johna k tělu?