criminal love

Budeš mou přítelkyní?

“Dobře neřeknu.” Jen jsem se na něj vděčně usmála.

----------

“Ahoj Vi.” Řekl a na Sama jen kývnul.
“No tak já půjdu, bylo to s tebou fajn Vic, měj se.
Zdar Johne.” Na rozloučení mě objal což se Johnovi ani trochu nelíbilo.
“No nic mějte se.”
“Čus.”
“Pa Same.”
“Proč jste jeli do města?” Bylo první na co se John zeptal.
“Sam měl hlad tak jsme jeli na jídlo.” Řekla jsem první věc co mě napadla.
“To je mu podobný.” Řekl a se smíchem pokroutil hlavou.
“Co takhle si dnes zajít na večeři?”
“To mě jako zveš na rande?” Řekla jsem s úšklebkem.
“Možná.” Oplatil mi úšklebek.
Páni… Právě mě pozval na rande…
“Pak tedy platí.”
“Dobře v půl osmé buď připravená.”
—--
Je půl sedmé a já se asi zblázním! Potřebuji se nějak hezký obléknout a ono nestačí, že ani nevím do jak luxusní restaurace jedeme, ale já tu ani nemám svoje oblečení!
“Já už na to kašlu!” Zařvu na celý barák po další půl hodině přemýšlení o tom co si vezmu na sebe.
“Co se děje?” Nakoukl do pokoje John.
“Nemám tu oblečení. Nemám si co vzít.”
“Pozor.” Řekl a jemně mě odstrčil na stranu.
Chvíli se přehraboval ve skříni a nakonec vytáhl kraťasy a uplé tričko.
“Kde jsi to vzal?” Řekla jsem se smíchem.
“Nějakou chvíli jsem tu bydlel se ségrou a tohle tu nechala.” Pokrčil rameny a odešel.
Hmm… Vypadá to pěkně a je to i moje velikost.
Oblékla jsem se a podívala se do zrcadla.
Byly to černé uplejší kraťasy a tmavě modré uplé tričko. Sáhla jsem do kapsy a našla nůž. Myslím, že by jsme si rozumněli… Tohle je přesně můj styl a dokonce i sbírám nože. Musím říct Johnovi aby nás seznámil. Je za pět půl osmé, radši jdu.
Na předposledním schodě jsem zůstala omamně stát. John měl na sobě košili a uplé džíny. Vypadal nádherně…
“Vím, že jsem zajímavý a vysoce atraktivní, ale už by jsme měli jít?” Řekl se smíchem.
“A taky velice egoistický.” Dodala jsem sarkasticky.
“No dovol?” Zatvářil se velice ublíženě a dramatický si položil ruku na srdce. To mě rozesmálo. Můj smích je asi nakažlivý, jelikož se začal smát taky.
“Tak pojď jedem.” Usmál se.
—--
Zapla jsem rádio, protože v autě bylo hrozný ticho.
Začala hrát jedna z mých oblíbených písniček thousand years.
Začala jsem si potichu zpívat.

Heart beats fast
Colors and promises
How to be brave?
How can I love when I'm afraid to fall?
But watching you stand alone
All of my doubt suddenly goes away somehow
One step closer
I have died every day waiting for you
Darling, don't be afraid

I have loved you for a thousand years
I'll love you for a thousand more

Začal zpívat se mnou.

Time stands still
Beauty in all she is
I will be brave
I will not let anything take away
What's standing in front of me
Every breath, every hour has come to this
One step closer
I have died every day waiting for you
Darling, don't be afraid
I have loved you for a thousand years
I'll love you for a thousand more
And all along I believed I would find you
Time has brought your heart to me
I have loved you for a thousand years
I'll love you for a thousand more
One step closer
One step closer
I have died every day waiting for you
Darling, don't be afraid
I have loved you for a thousand years
I'll love you for a thousand more
And all along I believed I would find you
Time has brought your heart to me
I have loved you for a thousand years
I'll love you for a thousand more

“Páni zpíváš nádherně.” Řekla jsem v úžasu.
“Děkuji, to ty taky.”
“Děkuju.” Řekla jsem stydlivě.
Má opravdu nádherný hlas. Zpívá jako anděl.
“Jsme tady.”
Chtěla jsem vystoupit, ale on mě chytil za zápěstí.
“Počkej!” Vyšel z auta a otevřel mi dveře.
“Děkuji.” Usmála jsem se na něj.
Vešli jsme do té restaurace a páni. To je luxusní. Určitě tu bude všechno hrozně drahý.
“Dobrej.” Řekl John nějakému číšníkovi.
“D-d-dobrý d-den.” Asi z něj má respekt.
“Rezervace na jméno Smith.” Ušklíbl se John.
“Po-pojďte za m-m-mnou.” Dovedl nás ke stolu a dal nám jídeláky.
Měla jsem pravdu... Je to tu hrozně drahý!
“Johne je to tady krásný, ale je to hrozně drahý.”
“Na cenu nekoukej a dej si co chceš.”
Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale přišel číšník.
“Co-co si dáte?”
“Steak s americkými brambory.” Číšník si zapsal jeho objednávku a pak se podíval na mě.
“No já…”
“Dá si to co já a k tomu nám přineste domácí limonádu.”
Číšník odešel a já jsem se na Johna vděčně usmála.
Povídali jsme si a za chvilku nám přinesli jídlo. S popřáním dobré chuti jsme se do toho pustili a musím říct, že je to výborné.
—--
Právě jsme vyšli z restaurace a já jsem tedy úplně narvaná. Otevřeli jsme dveře a všimli jsme si, že prší. John řekl ať počkám pod střechou a sám šel k autu, zapl světla a vyšel ven i s deštníkem. Došel ke mně, obmotal mi ruku okolo pasu a šli jsme. Kousek před autem se John zastavil. Otočil se na mě a podíval se mi hluboko do očí. Bylo to kouzelné. Začal se ke mně pomalu naklánět. Zavřela jsem oči a také se začala naklánět. Zastavili jsme se kousek od sebe. Mohla jsem cítit jeho dech na svých rtech. John jako první překonal tu mezeru. Čas se v tu chvíli zastavil. Zbytek světa jsem vnímala jen okrajově. Začaly na nás padat kapky deště. John upustil deštník, chytl mě za boky a vyzvedl mě do vzduchu, přičemž mě nepřestával líbat.
Museli jsme se nakonec odtrhnout kvůli nedostatku vzduchu. Stála jsem byla v jeho náruči a opět jsme si koukali hluboko do očí.
Pomalu mě položil na zem a zeptal se: “Victorio Blacková…. Budeš mou přítelkyní?”
“Ano.” Vypískla jsem a skočila mu okolo krku. Nejradši bych skákala tři metry vysoko, mám pocit jako by ve mně vybouchl ohňostroj.
John se zasmál a zatočil se se mnou dokola.

----------

Tak jsou konečně spolu😻