Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Blížilo se k desáté hodině ranní, ale chata zela prázdnotou. Všichni ještě byli zalezlí ve svých pokojích. První, kdo se ráno objevil na chodbě, nebyl nikdy jiný než Minho. Nejdříve navštívil koupelnu, kde si opláchl obličej, aby se probudil. Pomalu sešel schody dolů a vystoupil do kuchyně. V břiše mu kručelo hlady. K jeho smůle už ale byla lednička poloprázdná, takže si nemohl moc vybírat. Poslední dva jogurty nechal pro ostatní a sám sáhl po jablku. S myšlenkou toho, že dnes musí nakoupit, se rozešel k oknu. Úlevně vydechl, když si všiml, že konečně přestalo sněžit. Dojedl svou snídani, navlékl se do zimních kalhot a bundy a opustil teplo chaty. Sníh mu sahal až po kolena. Pomalou chůzí se dostal k menší kůlně, odkud stěží vytáhl velkou lopatu. Začal postupně odklízet sníh z cesty.
Mezitím v chatě se probudila další osoba. Jakmile se Felix posadil, jeho žaludek udělal dost nepříjemný kotrmelec. Rychle vstal z postele, přičemž se mu zamotala hlava. Jen zázrakem to nenapálil do zdi a trefil se do dveří. Vrávoravou chůzí došel ke koupelně. Jakmile do ní vstoupil, cítil, jak se mu stáhlo hrdlo. Brzy obsah svého žaludku vyhodil do záchodové mísy. K jeho smůle ne jednou. Kvůli hlasitým krokům a ráně dveří od koupelny se probudil pár spící hned vedle. Dahyun se naštvaně převalila a strčila hlavu pod polštář. Ještě nechtěla vstávat. Changbin, který ji ještě před pár minutami objímal, se zmateně posadil. Promnul si oči a zahleděl se před sebe. Trochu se vyděsil, jakmile zkontroloval čas. Vstal s myšlenkou, že potřebuje navštívit koupelnu. Když však dorazil na chodbu, uslyšel dávivé zvuky, vycházející právě z koupelny.
„Lixi, bože," přiběhl rychle k mladšímu chlapci. Klekl si k němu a položil mu ruku na záda. Blonďák křečovitě svíral záchodovou mísu, očekávaje, co přijde dál. Netrvalo to dlouho a znovu se mu obrátil žaludek vzhůru nohama. Changbin odvrátil pohled. Jemu samému se nedělalo zrovna dvakrát dobře. Přesto u mladšího zůstal. Hladil ho po zádech a druhou rukou namočil ručník studenou vodu, který následně Felixovi přiložil k čelu. Po asi deseti minutách, které blonďákovi připadaly jako věčnost, se jeho zvracení zastavilo. Vyčerpaně se svalil vedle záchodu, zavřel oči a zhluboka dýchal. Snažil se nemyslet na nepříjemnou pachuť v puse. Jeho tvář byla bledá.
„Donesu ti něco k pití, počkej tady," řekl starší a zvedl se ze země. Rychlou chůzí doběhl do kuchyně a do sklenice napustil vodu. Ze skříňky nad ledničkou vyndal dva prášky. Jeden zapil a druhý odnesl blonďákovi, který se za tu dobu nehnul z místa.
„D-Děkuju," promluvil tiše a převzal si prášek a vodu. Ještě chvíli seděl mlčky na zemi, než se s námahou a Changbinovou pomocí zvedl a prohlásil, že si musí dát sprchu. Starší tedy opustil koupelnu, přičemž blonďákovi slíbil, že mu donese čisté oblečení. Changbin se tedy vydal do jeho pokoje, který sdílel s Hyunjinem. Trochu se obával toho, co uvidí. Včera moc dobře slyšel, co tam ti dva prováděli a moc doufal, že Hyunjin bude oblečený, nebo alespoň schovaný pod dekou. Aby řekl pravdu, trochu jim záviděl. Jeho a Dahyunin intimní život teď dost stagnuje. Oba jsou v důležitých ročnících a mají spoustu práce. Zatímco on letos píše bakalářskou práci, Dahyun je v závěrečném ročníku svého oboru. Proto se tolik těšil na Vánoce a následující volno. Changbin opatrně nakoukl do dveří. Vypadalo to, že Hyunjin ještě spal. Přesunul se tedy ke skříni, kterou otevřel a přelétl přes její obsah pohledem. Felix mu řekl, že jeho oblečení je v třetí poličce. Něco posbíral a už chtěl opustit pokoj. Nadskočil, když hned za ním stál Hyunjin.
