Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dav se hrnul k parketu. Nějaké mladší dívky si začaly stěžovat, že nic nevidí. Nikoho ale jejich mrmlání nezajímalo, všichni upírali zraky ke kruhovému parketu, kde se prezentovali letošní maturanti. Dívky až na pár výjimek měly dlouhé šaty. Všem vyrazila dech Yeji, jejíž vlasy již nenesly sytě zrzavou barvu. Naopak byly světle hnědé a zapletené s modrou stuhou. Její šaty měly stejnou barvu, odhalovaly jí ramena a klíční kost. Kolem krku měla náhrdelník z perel. Nikdo nepochyboval, že se jedná o pravé perly. I ostatní dívky vypadaly úchvatně. Darae měla nadýchané fialové šaty se žlutými vzory. Sotva se s nimi vešla do dveří. Některé postarší dámy pronesly, že jsou to šaty přeplácané a určitě levné. Něco pravdy na tom bylo, ale přesto podle Jisunga vypadala nádherně. Již od chvíle, kdy vstoupila na pódium, od ní nemohl odtrhnout pohled. Jakmile se ale maturanti začali stavět do řady a objevil se před nimi červený koberec, veškerá jeho pozornost se přesunula na onu červenou látku.
„Ji-sun-gu," zašeptal jeho směrem Felix, aby získal jeho pozornost. Jisung odtrhl zrak od koberce, po kterém se rozešel jejich první spolužák. S Felixem navázal oční kontakt a hned si všiml nervozity a úzkosti, která z blonďáka doslova sršela. Ne že by byl na tom Jisung lépe, ale jeho blonďatý kamarád již tři hodiny, co se v budově nacházeli a vše připravovali, panikařil a blábolil o tom, že se určitě něco pokazí. Třeba že uklouzne, když si půjde pro šerpu.
„Ne-pa-ni-kař," naznačil mu rty menší chlapec. Nevypadalo to, že by to nějak extra zabralo. Šlo se abecedně a pomalu, ale jistě se blížilo písmeno H. Jisungovi se začaly potit dlaně a nohy měl najednou ztuhlé jako dvě polena. Děsila ho myšlenka, že tuhle cestu půjde ještě jednou. Najednou zaslechl své jméno a on se musel dát do pohybu. Snažil se nevnímat pohledy ostatních a užít si to. V duchu děkoval Woobinovi, že mu odpálil nad hlavou konfety, narozdíl od ostatních jemu nikdo nepřišel. Došel až ke svému třídnímu učiteli, který mu přes hruď dal šerpu s ozdobným nápisem. Potřásl si rukou s ředitelem, zástupkyně mu předala růži a pak se s nechutí otočil na svou matikářku, zástupkyni jejich třídního. Pokusil se vytvořit úsměv a přijal její ruku. Rychle se odebral zpět na koberec, kde se nechal vyfotit, než se zařadil ke svým spolužákům, postavil se hned vedle Yeji.
„Vypadáš moc pěkně," špitl k dívce, aniž by se na ni podívat.
„Děkuji," poděkovala stroze Yeji. Její postoj byl vyrovnaný, působila až majestátně. Jisung na ni smutně pohlédl a čekal, jestli se dočká ještě nějakého slova. K ničemu ale nedošlo. Stáli tam vedle sebe mlčky a pozorovali ostatní, jak si chodili pro své šerpy a růže. Menšímu chlapci to připadalo nekonečné. Zajásal, když poslední jejich spolužák se zařadil mezi ně. Květiny dostaly všichni, kteří se podíleli na šerpování. Rozezněla se hudba a parket byl připravený na tanec. Většina začínala rodiči, proto se Jisung opřel zadkem o stůl a pozoroval Felixe, jak tančí se svou matkou.
„Kde máte rodiče, Jisungu?" oslovený chlapec nadskočil a překvapeně se podíval na svou učitelku japonštiny. Paní Myoui byla postarší dáma menšího vzrůstu. Jisung ji měl v oblibě. Vždy byla milá, stačilo pár proseb a měli volnou hodinu. Přesto je zvládla dobře připravit. Její předmět byl jediný, který si menší chlapec skutečně užíval. Proto si ho zvolil jako jeden ze čtyř maturitních předmětů.
