Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Doporučuji vám, abyste si přečetli následující knihy. Zkuste si překládat odstavce. Když si nebudete vědět rady, přijďte za mnou," řekla učitelka a poukázala na hromádky knih na své katedře. Darae a další dívka se zvedly z lavice, převzaly si hromádky knih a začaly je rozdávat svým spolužákům. Jisung seděl v předposlední řadě u okna malé učebny a zapisoval si názvy knih do sešitu. Dvě mu přistály na lavici. Zvedl zrak od sešitu a podíval se na Darae, která pokračovala dál. Nevěnovala mu ani jeden pohled. Menšímu chlapci se sevřel hrudník a z tváře zmizel úsměv. Pozoroval ji, jak rozdávala knihy a následně se vrátila na své místo. Podepřel si hlavu a tiše povzdychl. Najednou mu někdo zaklepal na rameno.
„Hej Sungu, v pátek plánujeme takový předvánoční večírek jen pro maturanty, přijdeš ještě s blonďákem?" otázal se menšího chlapce jeho spolužák. Nebylo to poprvé, co Woobin organizoval nějakou párty. Jeho rodiče mají velký dům se zahradou a překvapivě jim vůbec nevadí, že si jejich syn skoro každý měsíc pořádá nejrůznější sešlosti. Jisung několikrát jeho dům navštívil a musel uznat, že o zábavu měl postaráno. Tentokrát se mu to ale nehodilo.
„Promiň, ale asi ne. Máme s Felixem jiné plány," a otočil se zpět čelem k tabuli. Jelikož již v neděli jsou Vánoce, chlapci se společně domluvili, že by bylo na čase koupit nějaké dárky. Vždy to řešili na poslední chvíli. Jisung toho nikdy moc nekupoval. Samozřejmě dárek pro svého nejlepšího kamaráda už má, ale nikdy si nebyl jistý v tom, co koupit rodičům a prarodičům. Proto chodili nakupovat spolu, aby si navzájem poradili. Woobin něco zamumlal, ale tomu již menší chlapec nevěnoval pozornost. Učitelka právě mluvila o testu, který Jisung nechtěl prošvihnout. Jakmile šlo o japonštinu, byl perfekcionista. Držel si již druhým rokem čistý průměr a hodlal to dodržet i při maturitě. Jakmile zazvonilo, studenti se začali zvedat a opouštět učebnu. Jisung zamířil ke skříňkám, kde se potkal s Felixem, který se vracel z hodiny angličtiny.
„Tak co?" přišla od blonďáka obvyklá otázka.
„Klasika, dostali jsme zas něco na čtení," informoval ho Jisung a ze skříňky vytáhl učebnici matematiky, která vypadala, že se každou chvíli rozpadne. Při cestě do učebny Felix vyprávěl, jak se Minju povedlo urazit učitele. Oba chlapci vstoupili do místnosti s úsměvem na tváři.
„Woobin v pátek zas něco pořádá," prohlásil Jisung, když usedli do lavice.
„Nechceš tam doufám jít, že ne?" zhrozil se blonďák, který tyto akce bytostně nenáviděl a Jisung si toho byl moc vědom. Kdyby asi nic na plánu neměli, snažil by se ho přesvědčit, aby šli. Jemu tyhle akce nevadily, ale nerad na ně chodil sám. Vždy mu dělala společnost Yeji, ale letos, když už se spolu v podstatě nebaví, by musel jít sám a to rozhodně nepřipadalo v úvahu. Ač se na první pohled menší zdál jako extrovert, mezi cizími lidmi byl pravý opak. Energický byl pouze mezi svými nejbližšími, což bylo například u Leeových doma. Ani na chatě se nedokázal pořádně uvolnit. Připadal si tam cizí. Poslední dobou to nebylo nic zvláštního.
