Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jisung seděl u stolu a hleděl na obrazovku svého počítače. Rozzářily se mu jeho unavené oči, když našel, co hledal. Přitáhl k sobě jeden z mnoha papírů, které měl po stole poházené a chystal se nově získanou informaci zaznamenat jako odpověď na maturitní otázku číslo sedm. Zarazil se ale, když nemohl najít propisku. Začal zvedat jednotlivé papíry a rozhlížel se po stole, ale nikde ji neviděl. Povzdechl si, vzal tedy tužku a napsal odpověď. Lehce nadskočil, když vrzly dveře a do pokoje vstoupila jeho mamka.
„Nechceš si alespoň rozsvítit?" pronesla řečnickou otázku, když zmáčkla vypínač. Jisung rychle zavřel oči, aby ho světlo neoslepilo. Jeho mamka mezitím přišla blíže a kriticky se rozhlédla po jeho pokoji.
„Mohl bys tu uklidit a vyvětrat," řekla a rovnou začala otevírat okno.
„Mami, uklidím tu, až budu mít čas. Přišla jsi mě poučovat?" zeptal se jí otráveně. Věděl ale, že má pravdu. Postel si poslední dobou vůbec nestele. Na malé skříňce, kterou vždy využíval jako sedačku, se válelo špinavé oblečení. Na stole byly talíře, skleničky a hrnky od nedopité kávy, různé knihy, učebnice a spousta papírů. O vzduchu v místnosti ani nemluvě.
„S tatínkem jsme rádi, že si konečně začal brát školu a maturitu vážně, ač to mohlo přijít o pár měsíců dřív. To však neznamená, že teď celé dny a noci prosedíš u stolu. Na učení musíš postupně. Dej si taky chvíli pauzu," usmála se paní Han a svého syna pohladila po rameni. Jisung byl k ní otočený zády, proto si nevšimla smutného výrazu, který se na krátkou dobu na jeho tváři objevil. Rodičům neřekl o svých problémech ve škole. Dospělí si neříkají své problémy, řeší je sami a o to se Jisung marně snažil.
„Tobě se to lehce řekne, odmaturovala si se samými," zabručel Jisung a znovu se snažil soustředit na text před sebou.
„Nebylo to nic jednoduchého a musela jsem opravdu dřít. Věř mi ale, že mozek potřebuje odpočívat. Takhle se akorát unavíš a tvé učení přijde vniveč. Pojď za námi do obýváku, s tátou koukáme na dokument o tučňácích. Jsou tak fascinující tvorové," zasnila se paní Han, ale její syn neprojevil stejné nadšení. Jeho opravdu nějací tučňáci nezajímali. Nebyl to pro něho odpočinek jako pro jeho rodiče.
„Díky, nechci. Potřebuju dodělat tu korejštinu a -" zarazil se, když mu zavibroval mobil a na obrazovce se objevila ikonka příchozí zprávy. Byla od Felixe.
Lix.🌞 Zabal si věci a přijď ke mně. Naplánoval jsem přespávačku a 'ne' neberu jako odpověď
„Kdo to je?" zajímala se jeho mamka a nahlédla mu přes rameno.
„Felix chce, abych šel k němu na přespávačku."
„To je skvělé! Odreaguješ se a konečně budeš dělat něco jiného, než se učit. Trávení času s kamarády je ta nejlepší forma relaxace," usmála se paní Han.
