Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Přísahám, že za 10 minut tam jsme."
„To jsi říkal i u té křižovatky!" napomenula ho Dahyun. Od úst jí unikala pára kvůli chladnému okolnímu vzduchu. Byli na túře dvě hodiny a stále to nevypadalo, že by se blížili ke konci. Nejen že jim starší zapomněl říct, do jakého kopce to půjdou, ale hlavně jim slíbil, že kolem třetí budou opět na chatě. Všem bylo jasné, že to je nesplnitelný cíl, když stále nedorazili do jejich cílové destinace.
„Opravdu už tam skoro jsme. Tuhle zatáčku moc dobře poznávám," snažil se je Minho uklidnit. Ostatní mu ale věnovali zamračený pohled. Kvůli sněhu nebyla cesta moc vidět, proto už třikrát sešli z cesty. A pokaždé je nejstarší utvrzoval v tom, že to tam zná, ač absolutně neměl ponětí, kde se to zas vyskytli. Minho byl trochu zklamaný. Myslel si, že to bude krásný a klidný výlet. Litoval toho, že se lépe nepřipravil. Tentokrát si už byl ale opravdu jistý, že se blíží. Šestičlenná skupina prošla třemi zatáčkami, přičemž se Felixovi povedlo do pasu zabořit do sněhu. Pomocí Hyunjina a Changbina ho vytáhli, ale mladší se klepal zimou. Absolutně necítil nohy. Hyunjin ho vzal ochotně na záda a nejstaršímu věnoval výhružný pohled, aby je už konečně dovedl. Naštěstí se brzy před nimi objevil velký chrám, který dnes již je pouze poutním místem. Skupina se rychle schovala v nejbližším přístřešku.
„Konečně," protočil očima Hyunjin, když Felix slezl z jeho zad, a on se mohl posadit. Ne že by byl jeho přítel těžký, ale po náročné cestě, kdy se brodili hlubokým sněhem, zatímco stoupali do kopce, si prostě potřeboval sednout. Všichni si znaveně povzdechli a vysokého chlapce napodobili. Přístřeškem se rozprostřelo ticho, které narušovalo hlasité oddechování. Changbin se hrabal v batohu, který celou dobu nesl na zádech, aby mohl podat své přítelkyni vodu. V té ale plavaly kousky ledu, takže si Dahyun pouze lokla a láhev mu zas vrátila.
„Ale vypadá to tu hezky, že Sungu?" usmál se Felix, aby pozvedl náladu, a otočil se na svého nejlepšího kamaráda.
„Je mi to tu povědomé," zamumlal menší chlapec, který si prohlížel majestátní stavbu před sebou.
„Netočilo se tady nějaké to tvoje kdrama?"
„Možná," zauvažoval a vstal z lavičky, přičemž opustil přístřešek. Přimhouřil oči, nejen kvůli studenému větru, který ho šlehal do obličeje, ale také aby se více soustředil na tu krásu před sebou. Snažil se vzpomenout, ale marně. Chtěl se podívat na svůj telefon, ale zděšeně zjistil, že nejde zapnout. Pravděpodobně za to mohl okolní mráz. Zároveň s tím přemýšlel, zda si telefon přes noc nabil. Postupně i ostatní začali vylézat s přístřešku, aby okolí chrámu prozkoumali. Nakonec se společně vydali ke dveřím a opatrně prošli dovnitř. Budova byla stará, ale celkem udržovaná. Uvnitř se nacházela velká socha, jejíž identitu skupině byla neznámá. Z uctivé vzdálenosti a tichosti si prohlíželi ono posvátné místo. Po pár minutách vyšli ven, kde je znovu udeřil silný mrazivý vítr.
