Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jisung pobíhal po bytě a marně se snažil najít svou mikinu. Nadzvedával polštářky na pohovce, díval se do skříní v obýváku, do koše na prádlo, ale nikde nebyla. Ztrácel už nervy, protože za deset minut mu odjížděl autobus k Minhovi. Vrátil se k sobě do pokoje, kde to tradičně vypadlo jako po výbuchu. Všude bylo rozházené oblečení a papíry, mezi kterými se marně snažil najít svou oblíbenou černou mikinu. Naštvaně hodil tepláky na postel a opět prošel celý byt.
„Mami! Neviděla jsi moji mikinu?" zahulákal přes celý byt a netrpělivě pohlédl na hodiny.
„Jestli myslíš tu velkou černou, tak ta je na sušáku. Musela jsem ji dát vyprat, vypadala už hrozně," ozvalo se z malé pracovny naproti obýváku. Jisung pronesl, že mikina byla úplně v pohodě a nasupeně se rozešel do ložnice svých rodičů. Opravdu byla na sušáku a ještě trochu vlhká. To ale Jisunga nezajímalo, popadl ji a už běžel k sobě do pokoje. Po cestě ji na sebe natáhl, vzal svůj batoh, nazul se do bot a zabouchl za sebou dveře. Sbíhal schody za neustálých nadávek. Kolikrát už své mamce říkal, aby se mu nehrabala ve věcech? Ona ho ale nikdy neposlouchá. Vylétl z paneláku a běžel co nejrychleji na zastávku. Už viděl, jak autobus jede na kruhovém objezdu a brzy přijede. V tu chvíli Jisung nadával sám sobě, že se více nevěnuje sportu. Stihl to jen tak tak. Řidič ho obdaroval zamračeným pohledem, protože chlapci bylo sotva rozumět z toho, jak popadal dech. Autobusem dojel až za řeku a vystoupil u parku. Už se přibližoval k vysoké budově, když vtom ho napadlo, že by taky mohl něco přinést. Vběhl do nejbližšího obchodu a popadl pár balíčků chipsů a lahve soju. Pokladní ho změřila pohledem a vyžádala si jeho občanský průkaz. Brzy na to už Jisung stál před dveřmi ze světlého dřeva a čekal, až se otevřou, aby dotyčnému mohl skočit okolo krku.
„Promiň, promiň, promiň... já vím, že jsem slíbil, že dorazím dřív, abych ti pomohl s přípravou. Mamka mi-"
„Jisungie, to je v pohodě," uklidňoval ho vesele Minho v náruči. Jisung zvedl k němu hlavu se svými nafouklými tvářemi. Bylo mu líto, že se zdržel, když ještě den předtím hrdě slíbil, že přijede staršímu pomoct. Minho totiž chystal menší sešlost. Úspěšně totiž obhájil svou diplomovou práci a jeho vedoucí práce prohlásila, že titul už má v kapse a zkoušky budou pouze formalita. Jisung byl na něho moc pyšný, sám ale byl dost nervózní. Za týden se zahajují maturity. Teď dostali týden k dobru, aby ti, kteří na to celý rok kašlali, dostali šanci se vůbec něco naučit. Jisung byl rád, že se mohl konečně něčím odreagovat. Ač s Minhem si čas užíval, chtělo to něco většího a sešlost kamarádů byla ta ideální možnost
„Koupil jsem něco k jídlu a pití," řekl mladší, když se odtáhl a vstoupil do bytu. Minho si od něho převzal tašky, přičemž prohlásil, že moc děkuje, ale nebylo to nutné. Jako vždy byl pokorný. Obývák už byl připravený pro hosty. Minho vyložil věci z tašky a vrhl se na přípravu chlebíčků. Brzy nato se okolo jeho pasu obtočily dvě ruce. Starší se pousmál a nechal Jisunga, aby ho objímal. Za tu dobu, co spolu jsou, zjistil, že mladší miluje fyzický kontakt. Dříve by to do něho neřekl. Jako přátelé se sem tam obejmuli, nejvíce kontaktu samozřejmě sdílel s blonďákem. Jakmile se ale dali dohromady, Jisung začal být čím dál více přítulnější. Skoro až připomínal kočku. Minho si byl moc dobře vědom, jak moc se mladší touží cítit milován, proto se mu snažil věnovat co nejvíce pozornosti. První talíř chlebíčků byl hotový. Starší ho posunul dál, otočil se a obejmul chlapce před sebou. Jisung se na něho usmál a přitiskl se k němu, přičemž Minho ho začal hladit po vlasech.
