Jisung a Felix se konečně nachází v maturitním ročníku. Každý ale toto období prožívá jinak. Felix tráví čas se svým přítelem, který je u nich doma tak často, jak jen mu vysoká škola dovolí. Za to Jisung se nějakým způsobem snaží školu přežít. Děsí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
_Sung🐿️_ Kde jsi?
Jisung zamračeně hleděl na displej svého telefonu. Už deset minut stál u holého stromu na kraji ulice. Všude kolem něj se třpytil čerstvě napadaný sníh. Menší chlapec si strčil ruce do kapes, aby je zahřál. Tradičně zapomněl na rukavice, která si nechal v jiné bundě. Opíral se o strom a pozoroval procházející pár s dvěma malými dětmi. Běhaly ve sněhu a hlasitě se smály, zatímco na ně jejich rodiče hleděli. Jisung pozoroval, jak paní zvedla menší holčičku, která spadla do sněhu a rozbrečela se, aby ji mohla utěšit. Připadalo mu to roztomilé. Jakmile mu veselá rodinka zmizela z dohledu, úsměv na tváři mu zmizel. Kde jsou ty doby, kdy chodil s rodiči na procházky a měl všechnu jejich pozornost?
Jisung si povzdechl a znovu zkontroloval čas. Každé Vánoce se s Felixem scházel pod velkým stromem, aby se společně mohli jít podívat na vánoční trhy. Byla to jejich taková malá tradice. Chvíle, kdy bývali jenom oni dva. S sebou vždy měli dárek pro toho druhého a těšili se, až dojdou k řece, aby si je mohli předat. Menší měl v tašce, kterou měl přehozenou přes jedno rameno, ukryta nová sluchátka, po kterých blonďák tak touží. Ta jeho současná už skoro nefungují. Jisung se odrazil zády od stromu a přešel na chodník, aby lépe viděl za zatáčku. Byl nervózní a navíc mu již začínala být zima. Konečně uviděl svého kamaráda. Úsměv mu ale poklesl, když nebyl sám.
„Ahoj Sungu," zavolal nadšeně Felix, když dorazil k menšímu.
„Psal jsem ti. Víš, kolik je hodin?" zeptal se ho podrážděně, aniž by ho pozdravil.
„Promiň, nemohl jsem najít bundu," usmál se omluvně blonďák a snad aby potvrdil svá slova, začal si rozepnutou bundu zapínat. V tu chvíli si Jisung všiml červených znamének. Nemohl vědět, jak stará byla, ale rozhodně mu to na náladě nepřidalo. Měl podezření, že blonďák pouze ztratil pojem o čase, když si užíval se svým přítelem. Svou domněnku nahlas neřekl, ale naštvaně pohlédl na Hyunjina.
„No tak pojďme, ať vše stihneme," popadl oba chlapce za ruku Felix a rozešel se s nimi směrem k náměstí. Měl velice veselou náladu. Miloval Vánoce a byl ještě nadšenější, že je může strávit se svými nejbližšími. Ani jeden z chlapců ale jeho nadšení nesdílel. Hyunjin by uvítal, kdyby mohli být sami. Vánoce jsou přece jenom velice romantický svátek. Než že by byl vyloženě romantik, ale Felix miloval tyhle sladké chvíle a co dělá radost jemu, to i staršímu. Rozhodně si nepředstavoval romantickou procházku po zasněženém městě s Jisungem po boku. Menší byl stejného názoru. Tohle byla jejich tradice. Vždy chodili pouze ve dvou, ani Yeji s nimi nikdy nebyla, ač o to projevovala zájem. Felix ji vždy laskavě odmítl a upřesnil jí, že je akce pouze jeho a Jisunga. A najednou se zde prochází ve třech a ještě k tomu s jejím bratrem. Felix nevypadá, že by mu tento paradox docházel.
„Jsem tak rád, že přes noc nasněžilo. Je hned lepší atmosféra, že?" optal se přítomných blonďák, když se blížili k jejich cíli.
